Libor Dvořák: Napětí mezi Ukrajinou a Ruskem po jednání v Paříži

17. duben 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskij se v Paříži sešel s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem

Německo, Francie a Ukrajina opět přišly s požadavkem, aby Rusko stáhlo své jednotky od východoukrajinské hranice. Stalo se tak na závěr setkání ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského a francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, ke kterému se ve formátu videokonference připojila i německá kancléřka Angela Merkelová.

Jednání skončilo vcelku rutinním závěrem, že všechny tři zastoupené země vyjadřují „podporu nezávislosti, suverenitě a územní celistvosti Ukrajiny“.

Čtěte také

Volodymyr Zelenskyj také vyzval ruského prezidenta Putina, aby se setkal s ním a oběma dalšími západoevropskými politiky v takzvaném normandském formátu, tvořeném Ukrajinou, Francií, Německem a Ruskem. „Chci, abychom ve čtyřech posoudili problém bezpečnosti východu Ukrajiny a deokupaci našich území,“ prohlásil v Paříži Zelenskyj.

Ten zároveň Emmanuelu Macronovi navrhl, aby podepsal deklaraci o přijetí Ukrajiny do EU – s poukazem na to, že své podpisy pod takovouto deklaraci už připojili představitelé několika jiných unijních zemí. V rozhovoru pro list Figaro ukrajinský prezident doslova prohlásil: „Přece nemůžeme přede dveřmi Unie a Aliance jen věčně sedět v čekárnách!“

V čekárně 13 let

Čtěte také

A tady začínají četná ale. Ukrajina se v posledních týdnech opakovaně domáhala hlavně členství v NATO, které je pro ni v opravdu hrozivé situaci daleko důležitější. Jako na součást Aliance by se na ni vztahoval článek 5 Washingtonské smlouvy, který praví, že pokud je napadena jedna členská země NATO, je to považováno za útok na celé obranné uskupení, které se podle toho musí zachovat. Právě tomu se rozhodující evropské mocnosti snaží vyhnout, protože podobná povinnost znamená přímou ozbrojenou konfrontaci s Ruskem.

Reálná pomoc euroamerického světa Ukrajině je tedy ve světle právě konstatovaných skutečností velmi problematická. Proklamovaná solidarita a uskutečňovaná ekonomická pomoc jsou sice dobré a na Ukrajině jistě vítané, ale aktuální problém jejího přímého vojenského ohrožení ze strany Ruské federace neřeší.

Libor Dvořák

Všech těchto jasných reálií je si samozřejmě vědomo i Rusko, které se tak ocitá v docela pohodlné situaci, protože operuje s tím, že zbraněmi proti němu Západ s pravděpodobností rovnající se jistotě nezasáhne. Dál tedy může snovat své nejrůznější plány, například jak vyslat do Donbasu své „mírotvorce“, anebo dokonce obě separatistické republiky jednoduše obsadit a pak se pokusit současnou čáru doteku posunout o 20–30 kilometrů západním směrem, takže by se za ní ocitl třeba i východoukrajinský Charkov.

V již zmíněné severoatlantické čekárně Ukrajina sedí plných 13 let a v této chvíli je jistě třeba zvážit, jestli není právě teď nutné konečně jí otevřít vytoužené evropské dveře.      

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Spustit audio