Libor Dvořák: Náhorní Karabach v Mnichově

Výhodou obou mužů je, že neveřejně se už sešli v loňském roce, takže alespoň rámcově věděli, co jeden od druhého mohou očekávat.

Chtěli mluvit hlavně o budoucnosti, ale tíha minulosti jim v tom bohužel zabránila. Mluvilo se anglicky a jako první dostal slovo „hodnostně vyšší“ – ázerbájdžánský prezident Alijev. Ten rovnou začal mantrou, kterou během debaty několikrát zopakoval: Náhorní Karabach je nutno historicky považovat za součást Ázerbájdžánu, potvrzuje to jeho tisíciletá historie. Kromě toho je na straně Ázerbájdžánu i mezinárodní právo a rezoluce Rady bezpečnosti OSN.

Nikol Pašinjan svému soupeři nezůstal nic dlužný a přišel s vlastními historickými argumenty. Ty jsou ovšem slabší než ázerbájdžánské. A tak arménský premiér zdůraznil, že problém je třeba začít vidět nově, protože „mezinárodní společenství už je válkou opakujících se argumentů obou stran dost unavené“.

Pašinjan si myslí, že „tento konflikt není možné vyřešit v jednom či dvou krocích“, a doporučuje takzvané minirevoluce – ty jsou v rámci jeho vidění chápány jako ústup obou stran od dosavadních nesmiřitelných postojů. Myslitelné je prý jen takové řešení, které bude vyhovovat všem třem stranám, tedy jak Náhornímu Karabachu, tak Ázerbájdžánu i Arménii.

Prezident Alijev prohlásil, že je pro etapovitý postup, ale že jeho země je k ústupkům ochotna jedině za předpokladu, že Arménie přestane Náhorní Karabach financovat a stáhne odsud svá vojska. Pašinjan odpověděl, že v Karabachu žádná arménská vojska nejsou – jedině místní domobrana a „dobrovolníci“ z Arménie, mezi kterými nechybí ani jeho syn. Mimochodem – nepřipomíná vám to něco?

Kdo je v právu?

Připomeňme zrod celého karabašského konfliktu. V zásadě vznikl tak, že Náhorní Karabach je fakticky opravdu Armény obydlená enkláva uvnitř kdysi sovětského Ázerbájdžánu. Těch Arménů bylo původně až 90 %, to se ale Baku snažilo takříkajíc naředit svým etnikem, takže koncem 80. let už zmíněných Arménů v Karabachu zůstávaly jen asi dvě třetiny.

V této situaci se Jerevan v atmosféře dohasínajícího SSSR rozhodl v podstatě pro agresi – jinak se to v politologickém žargonu popsat nedá. I když to z arménského pohledu byla pomoc soukmenovcům. Proto je tak těžké spor rozsoudit.

Libor Dvořák, novinář, komentátor Českého rozhlasu Plus a překladatel z ruštiny|foto: Věra Luptáková

Malá poznámka závěrem: V sále seděl i ukrajinský exprezident Porošenko a možná mimoděk přemýšlel o tom, jak se asi může vyvíjet o dost jiný, ale přesto podobný konflikt v Donbasu.

Autor je komentátor Českého rozhlasu