Proč se v Náhorním Karabachu znovu bojuje?

Krátkodobé i dlouhodobé příčiny tohoto trochu pozapomenutého soupeření dvou postsovětských zemí přiblížila pro ruský server Moscow Times Magdalena Gronová, programová ředitelka nevládní organizace Mezinárodní krizová skupina.

„Konflikt v Náhorním Karabachu se už dlouho považuje za sud se střelným prachem v samém srdci Jižního Kavkazu. Jako takový může mít závažný dopad na celý region včetně Ruska, Turecka a Íránu,“ píše Gronová.

V podstatě každé jaro se političtí činitelé obávají zhoršení situace v Náhorním Karabachu. Letošní střety, které si už vyžádaly desítky životů, patří ale k těm nejzávažnějším od konce války o Náhorní Karabach v roce 1994.

Čtěte také

Náhorní Karabach leží v jihozápadním Ázerbájdžánu. Na jeho území ale žije téměř výlučně arménská menšina a vojensky ho kontrolují arménské jednotky. Více než dvacet let zde platí velmi křehké příměří, na které dohlíží Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE).

Čtěte také

„V posledním desetiletí Ázerbájdžán a Arménie dramaticky zbrojily. Ázerbájdžán těžil z neočekávaného zisku z ropy a zemního plynu a mezi lety 2004 a 2014 zvýšil své výdaje na zbrojení dvacetkrát,“ dočteme se v deníku Moscow Times.

Ázerbájdžánský prezident Ilham Alijev se dokonce v roce 2014 chlubil tím, že rozpočet jeho země na obranu je dvakrát větší než celý arménský státní rozpočet. Paradoxem přitom je, že nejvýznamnějším ázerbájdžánským dodavatelem zbraní je tradiční spojenec Arménie – Rusko.

Náhorní Karabach|foto: Český rozhlas

Arménie s Ázerbájdžánem ve zbrojení zkoušela držet krok, ale po ekonomické stránce se se svým sousedem nemůže měřit. Ani s dalším sousedem – Tureckem – nemá Arménie dobré vztahy. Výhodou je pro ni ale fakt, že její jednotky kontrolují strategicky cenné výšiny okolo Náhorního Karabachu.

Paralelní zbrojení Ázerbájdžánu a Arménie kritizují evropští politici a poukazují na jeho absurditu. Jeden vysoce postavený diplomat Magdaleně Gronové řekl, že Moskva prodává Ázerbájdžánu zbraně za vyšší cenu, aby tím dotovala levnější dodávky pro Arménii. Ta je přitom blízkým ruským spojencem. Na arménském území je dokonce ruská vojenská základna.

Čtěte také

Porozumět celé situaci nelze bez širší znalosti lokální a regionální politiky. Ázerbájdžán se snaží získat kontrolu nad Náhorním Karabachem už od devadesátých let. Pokles cen ropy a devalvace měny vedly v Ázerbájdžánu loni v zimě k protestům. Vláda se tak možná zásahem v Náhorním Karabachu snaží získat podporu svých občanů.

„Arménie je pod vážným ekonomickým tlakem. Je to dáno i tím, že ekonomicky strádá i její klíčový obchodní partner – Rusko,“ píše list Moscow Times. Pro Jerevan by tak bylo výhodné udržet v Náhorním Karabachu status quo.

Čtěte také

V následujících měsících můžeme očekávat výraznou a z velké části poměrně neprůhlednou diplomatickou aktivitu Moskvy coby hlavního prostředníka mezi znepřátelenými stranami. Základ dohody bude zřejmě vycházet z rezoluce Minské skupiny OBSE z roku 1992.

Jak ale dodává autorka článku Magdalena Gronová, „je pravděpodobné, že Moskva bude hledat také příležitosti, jak vylepšit své postavení v regionu.“ Ostatní světoví hráči jsou v současnosti zaneprázdněni děním především na syrském jevišti, a tak řešení krize v Národním Karabachu spočívá hlavně v ruských rukou, uzavírá deník Moscow Times.