Libor Dvořák: Lebeděv je na svobodě
Chodorkovského spolutrpitel ve dvou procesech, jejichž výsledkem byla zkáza společnosti Jukos a dlouholeté věznění obou mužů, s největší pravděpodobností zbytku trestu unikl hlavně kvůli zimní olympiádě v Soči, rozuměj kvůli tomu, aby se k dosavadním významným světovým bojkotujícím tento světový sportovní svátek nepřidali další.
Zajímavé na méně nápadném z dvojice Chodorkovskij-Lebeděv je určitě to, že když 20. prosince loňského roku dostal milost z rukou nejvyšší právě Chodorkovskij, Platon Lebeděv prohlásil, že on o žádnou milost žádat nebude. Přesto se nakonec na svobodu dostává – možná i proto, že do vypršení již jednou zkráceného trestu mu zbývaly pouhé tři měsíce. Přesto si odseděl 10 let, 6 měsíců a 22 dní.
Obhajoba obou mužů už od počátku jejich kalvárie, která začala v roce 2003, odmítala jejich vinu a podle toho se také při jejich zastupování chovala. Připomeňme jen, že Chodorkovskij byl propuštěn na základě dvou dopisů, zaslaných Vladimiru Putinovi. Jeden z nich byla formální žádost o milost, druhý pak osobní dopis, o jehož obsahu se toho mnoho neví.
Když se v souvislosti s dnešním osvobozením dlouholetého vězně a údajného ekonomického vyvrhele Platona Lebeděva a předtím jeho někdejšího šéfa Chodorkovského, dvou členek punkové skupiny Pussy Riot či některých souzených v kauze „Bolotné náměstí“ budeme ptát, proč to všechno právě teď, vychází nám jako hlavní důvod již zmiňovaná zimní olympiáda v Soči, která propukne přesně za 14 dní. V této souvislosti se ovšem nabízí i jiná otázka: Jak se bude ruská vnitropolitická situace vyvíjet po skončení hlavní a pak paralympijské části her. Vladimír Putin po nástupu do třetího prezidentského období naznačil tvrdší až tvrdý kurs v zemi, který v posledním měsíci najednou polevil. Mnozí ruští i zahraniční analytici se obávají, že až všechna ta sláva na černomořském pobřeží pomine, ruské poměry se opět utuží.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.