Petr Holub: Velké krásné dluhy. Česko jde Trumpovou cestou
Velký krásný zákon Donalda Trumpa změní historii. Úpravami amerického rozpočtu vyrobí tak velkou horu dluhů, že jí svět neviděl. Tak komentovali kritici amerického prezidenta normu, kterou koncem minulého týdne schválil washingtonský Senát.
Čtěte také
Jenom vyčíslit tak velkou hromadu dluhů je obtížné, protože odhady se značně liší. Pokud se využije uměřený výpočet německé Commerzbank, který publikoval Frankfurter Allgemeine Zeitung, způsobí zákon za deset let nové dluhy na úrovni bezmála tří bilionů eur, v aktuálním přepočtu přes 70 bilionů korun.
To mimo jiné znamená, že se federální dluh Spojených států zvýší ze současných 97 procent hrubého domácího produktu o dalších 33 procent. Krásný nový zákon ovšem bude odpovědný jen za třetinu. Po takovém přehledu se zdá, že iniciativa amerického prezidenta zase tak převratná není.
Evropa na tom není o moc líp
Jenže Commerzbank si ovšem dala práci také s výpočtem, o kolik v příštích deseti letech vyrostou dluhy v Evropě a zjistila, že obdobný nárůst zaznamená nejen Francie, ale také Německo, zvláště poté, co jeho zadlužování zrychlí investiční projekty nového kancléře Friedricha Merze.
Čtěte také
Státní dluh Německa se dodnes drží pod 60 procenty HDP, do deseti let však bude nad 85 procenty.
Zadlužování kancléře Merze si zpočátku vysloužilo pochvalu, dokonce od stejných ekonomů, kteří pranýřují zaoceánské dluhy. Jediný rozdíl je v tom, že Amerika si půjčuje při mnohem větší úrovni dluhů, než dnes má Německo.
Postupně se však také u sousedů zvedl pokřik, že se německé zadlužování stalo součástí stejného neblahého trendu, jaký sleduje Donald Trump.
Ani Česko se nedrží při zemi
Z tuzemského pohledu stojí za pozornost, že se pro obdobnou strategii rozhodla i vláda Petra Fialy. Po několika letech, kdy se snažila růst dluhů zbrzdit, což se jí podařilo na hranici 45 procent HDP, se najednou zčistajasna rozhodla, že z nových dluhů bude financovat dva drahé projekty.
Čtěte také
Jednak si bude půjčovat na ty obranné výdaje, které překročí úroveň dvou procent hospodářského výkonu. Pokud dodrží svůj plán, přijde to za deset let na 900 miliard korun nepočítaje v to inflaci.
Stát si také půjčí na výstavbu dvou reaktorů v Dukovanech. Zatím se mluví o tom, že bude třeba 400 miliard, ovšem je to částka, která dosahuje jen poloviny nákladů, se kterými na instalovanou megawatthodinu počítá nová britská elektrárna Hinkley Point.
Bez velkého vysvětlování na veřejnosti se tedy vláda rozhodla v příštích deseti letech investovat na dluh přes 15 procent HDP. Takové výdaje způsobí takřka jistě, že státní dluh překročí úroveň dluhové brzdy.
Jenže ta naše úroková sazba...
Dalo by se říct, že Čechy nemá smysl srovnávat s Německem i Amerikou, protože naše dluhy jsou mnohem níže. Ovšem srovnávat se s velkými ekonomikami Západu nejde hlavně z toho důvodu, že si půjčujeme za vyšší úrokovou sazbu.
Pokud mají Němci o třetinu vyšší dluhy než Češi, stále platí za úroky méně. Jinými slovy, stali jsme se součástí stejného trendu zadlužování a musíme počítat s podobnými důsledky.
U těchto důsledků jde hlavně o to, že každoroční splátky úroku dnes dosahují 100 miliard a brzy to bude o dost víc.
Tím se odčerpávají ekonomice cenné prostředky – a řekněme si to na rovinu, tyto prostředky mizí v zahraničí. Navíc, po deseti letech takového vývoje, bude pro tuzemskou vládu obtížné vůbec sestavit rozpočet, jak to dnes zažívá třeba Francie.
Není důvod chválit rozpočtovou politiku Donalda Trumpa. Zároveň však nedává příliš velký smysl ji kritizovat, pokud má tato kritika zakrýt, že Česko dělá stejnou chybu.
Autor je reportér serveru Seznam Zprávy
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
