Libor Dvořák: Kolik ruských vojáků zatím padlo ve válce na Ukrajině
Ruské vysílání BBC ve spolupráci s ruským nezávislým serverem Mediazona před několika dny zveřejnilo analýzu uvádějící jména 5700 ruských vojáků, kteří padli během půlroku války na Ukrajině. Zajímavé je, že tato analýza vychází výhradně z otevřených zdrojů, proto je jasné, že skutečné počty ruských padlých jsou daleko vyšší – podle odhadu autorů i o 40–60 procent.
Jak z analýzy mimo jiné vyplývá, nejvyšší procento ruských padlých tvoří nižší důstojníci – soudě podle získaných údajů právě tito muži naleznou na frontě smrt až třikrát častěji než jejich podřízení.
Čtěte také
Jen od začátku srpna padlo na 80 ruských důstojníků v hodnosti od podporučíka po kapitána. Právě tito muži musejí přitom v ruské armádě nejčastěji rozhodovat o taktice jednotek na poli válečném. Když si uvědomíme, že v současné době získávají ruští důstojníci poručickou hodnost nejčastěji v 21 nebo 22 letech, je jasné, že jsou to lidé zcela nezkušení, ale právě oni jsou nuceni rozhodovat o tom, jak dosáhnout cílů, které před ně staví nadřízené velení.
Pokud jde o zabité ruské vyšší důstojníky, zejména o plukovníky, většina jich padla hned v prvních dvou měsících války. Vysvětluje se to tím, že právě na počátku tažení měla ruská armáda největší problémy se spojením a logistikou a navíc útočila na několika směrech najednou.
Páteř ruských úderných sil
Jakmile se tyto potíže podařilo vyřešit, plukovníci i generálové přímo do první linie jezdit přestali. Poslední informace o padlém generálovi, konkrétně Romanu Kutuzovovi, který řídil bojové operace v Luhanské oblasti, se objevila v červnu.
Čtěte také
Pokud jde o absolutní čísla ztrát, na prvním místě se objevují příslušníci motorizované pěchoty a výsadkáři – ti tvoří plnou pětinu ruských padlých. Tyto ztráty jsou často dány tím, že podobné jednotky zejména v prvních měsících konfliktu neměly patřičnou palebnou a leteckou podporu. Letectvo přitom ruské velení nenasazovalo proto, že Ukrajinci měli už poměrně brzy po začátku války kvalitní ruční zbraně, schopné sestřelit nejen vrtulník, ale nejednou i stíhačku.
Další velmi ohroženou kategorii ruských fronťáků tvoří ti, o kterých politici a oficiální média hovoří jako o „dobrovolnících“. Nejčastěji jsou to čtyřicátníci i starší muži z chudého venkova, v civilu pobírající velmi podprůměrné platy. „Dobrovolnické“ oddíly přitom před přímým bojovým nasazením absolvují pouze třídenní až sedmidenní výcvik – a podle toho pak jejich šance na přežití přímo v boji vypadají.
Přitom jsou právě tyto jednotky páteří ruských úderných sil. U nás na to máme sice nečeský, ale historicky velmi frekventovaný výraz – kanónenfutr.
Když k tomu přičteme malou vnitřní motivaci ruských vojáků, kteří přinejmenším tuší, že jejich věc mírně řečeno není správná, a naproti tomu ukrajinské odhodlání bránit vlast, je jasné, že podobné statistiky budou z ruského pohledu stále hrozivější.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
