Libor Dvořák: Když je Rusům nejhůř, zachraňuje je smích

Smích v současném Rusku není věc právě jednoduchá, tvrdí právem pan Moskovskij. Na jedné straně normální člověk nemá v aktuální situaci na úsměv zrovna náladu. Na straně druhé je ale právě posměch proti šílícímu režimu ta nejlepší zbraň. To nám nejednou dokázal Alexej Navalnyj.

Čtěte také

Alexandr Mitrofanov: Před „prezidentskými volbami“ v Rusku

Ostatně při vší tíživosti okamžiku se v Rusku blíží minimálně dva důvody pro úsměv. Je to samozřejmě cirkus nazývaný „prezidentské volby“ a masopust. Ano ano, zdůrazňuje Pavel Moskovskij, přesně k tomuto svátku v našich dějinách nepatří jen pojídání lívanců se smetanou a kaviárem, ale i zesměšňování omezenosti a lačnosti jedinců vybavených mocí.

Tak tedy smích. Právě ten vždy zachraňoval naše spoluobčany v těžkých okamžicích. A jakmile se jednou začali smát, už nebyli k zastavení. Když se to vezme kolem a kolem, právě na smích dojel i Sovětský svaz – ten totiž koncem osmdesátých let minulého století jiné emoce nevyvolával.

A stejně tak jsou k popukání i dnešní křečovité pokusy mocných obdařit své paláce, nacpané kožichy, nějakou duchovností. Která by snad měla fungovat zhruba jako kuličky proti molům, přichází politolog s nečekaným příměrem…

Čtěte také

Libor Dvořák: Starosti organizátorů ruských voleb. Prosté Putinovo vítězství nestačí, požadován je triumf

Dnes už se můžeme jen dohadovat, nakolik anekdoty o Chruščovovi a Brežněvovi podemílaly jejich autoritu. Posměch obyčejných lidí ale nepochybně učinil hodně pro boj s touto mocí. Mimochodem velmi silnou a vybavenou nějakými idejemi, vizí budoucnosti – na rozdíl od současného vybledlého mola usazeného na ruském trůnu.

S touhle vizí se dnešní pokoutní „vstávání z kolen“ vůbec nedá srovnat. A absence jakékoli všeobjímající národní myšlenky – to není jen věc vlastenectví a opravdové velikosti, tedy fenoménů, které v poslední době dostávají podobu pohříchu nahořkle komickou, soudí Moskovskij.

Stárne a začíná být směšný

Do této kategorie patří i současné prezidentské volby. V moskevské škole, kam jako prvňáček chodí i můj vnuk, zřídili hlasovací místnost. Všude samozřejmě portréty Putina a jeho geniální citáty.

Libor Dvořák|foto:Věra Luptáková, Český rozhlas

Dědo, a proč se tomu říká volby, když k volbě máme jen jednoho, zeptal se mě osmiletý kluk, od kterého jsem to popravdě řečeno neočekával. Na to se neptáš jen ty, odpověděl jsem poněkud zaraženě. Pak mě ale napadlo, že to budou právě dnešní děti, školáci a studenti, kdo nakonec dnešní moc pohřbí.

Putinův režim zkrátka stárne a začíná být směšný, říká – doufejme právem – kremlolog Pavel Moskovskij.    

Autor je komentátor Českého rozhlasu