Libor Dvořák: Kde by dnes Evropa byla bez Gorbačova?

Michail Gorbačov v roce 2018
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Michail Gorbačov v roce 2018

Právě v těchto týdnech a měsících, kdy si střední a východní Evropa včetně Česka a Slovenska připomíná 30. výročí antitotalitních revolucí, se vynořuje spousta úvah nad tím, jak vskutku fenomenální, byť možná do značné míry bezděčnou roli v tomto procesu sehrál Michail Gorbačov.

Je totiž zcela zjevné, že bez této vskutku historické osobnosti by se koncem 80. let minulého století nic takového neodehrálo.

„Proces pošol“ neboli „proces běží“ – tak zní slavná fráze někdejšího generálního tajemníka ÚV KSSS Michaila Gorbačova z počátku perestrojky. Michail Sergejevič měl docela určitě pravdu, ovšem problémem především pro autora tohoto výroku je, že v okamžiku, kdy ho pronesl, sám zřejmě nevěděl, co je to za proces a kam že to běží.

Ke Gorbačovově úloze na osvobození vazalských států Sovětského svazu ve střední a východní Evropě se zamýšlí kupříkladu i emeritní profesor východoevropských dějin na Göttingenské univerzitě Manfred Hildermeister. 

„Představme si,“ píše pan profesor ve švýcarském listu Neue Zürcher Zeitung, „že na podzim roku 1989 by generálním tajemníkem sovětských komunistů nebyl Michail Gorbačov, ale Vladimir Putin. Došlo by v takovém, případě k pádu Berlínské zdi, k sametovým revolucím v zemích regionu mezi sovětským Východem a kapitalistickým Západem, k demokratické obrodě těchto zemí a ke znovusjednocení obou německých států? Odpověď na tyto otázky je zřejmě jednoznačná – sotva!“

Bez násilí

Mimochodem dodejme – nemusel to být zrovna Vladimir Putin, on by stačil i takový Gorbyho oponent jako byl Jegor Ligačov.

Podle Hildermeistera se dočasné okno, které umožnilo tak zásadní přeměny, otevřelo na pouhých pár měsíců, maximálně na rok. Proč ale Gorbačov na rozdíl od Brežněva roku 1968 v Praze a od Chruščova o 12 let dříve v Budapešti nezasáhl, neposlal tanky, ale jen víceméně pasivně pozoroval, jak se loutkové prosovětské režimy kácejí?

Odpověď profesor Hildermeister hledá ve třech rovinách – v ideologii, v sovětské domácí i zahraniční politice a konečně v osobních vztazích protagonistů celého tohoto procesu, zejména samotného Gorbačova a tehdejšího amerického prezidenta Ronalda Reagana, ale také německého kancléře Helmuta Kohla a dalších špičkových politiků Spolkové republiky.

Legendární Gorby se zkrátka a dobře vzdal jakéhokoli násilí, protože to by po čtyřech letech úspěšně se rozvíjející perestrojky zcela přeškrtlo její ideály smíru se západem a budování společného evropského domu. Jak přímo říká profesor Hildermeister, „zisky ze zahraničněpolitické a ekonomické deeskalace napětí mezi Východem a Západem Gorbačovovi připadaly důležitější než ztráta sovětského vlivu v globální politice.“

Libor Dvořák, novinář, komentátor Českého rozhlasu Plus a překladatel z ruštiny

A za to mu z naší střední Evropy děkujme a tleskejme: Kdoví, co by tu bylo dnes, kdyby se tento nečekaný meteor na tehdejším sovětském politickém poli neobjevil – koneckonců i s ohledem na to, co dnes ve světové politice reprezentuje současná Ruská federace.

Autor je komentátor Českého rozhlasu