Libor Dvořák: Jaké občanské a voličské podpoře by se Boris Němcov těšil dnes?
V sobotu v Moskvě, ale také v desítkách dalších ruských měst, proběhly pochody na památku 5. výročí násilné smrti populárního opozičního politika Borise Němcova.
Doposud se většinou jednalo o pietní příležitost a to v těchto akcích tentokrát také nechybělo, ale hlavní ráz byl protestní: lidé se přitom nevyslovovali jen ke snaze Putinova režimu udržet současného prezidenta ústavními změnami u moci doživotně, ale například i proti neustále rostoucímu počtu politických vězňů v Rusku.
Čtěte také
Jak se dalo očekávat, s ohledem na to, že moskevská akce na Strastném bulváru byla povolena, přišlo na ni přes 20 tisíc lidí. Důležitý je jistě i fakt, že pochodu v centru Moskvy se tentokrát zúčastnila hnutí politicky velmi rozmanitá: nacionalisté a tvrdá levice, libertariáni i liberálové, studentští aktivisté i ekologové.
Jak říká Dmitrij Golikov ze strany Třetí alternativa, „sám Němcov pluralismus uvnitř politické opozice připouštěl“ – takže na pestrosti takříkajíc názorového zastoupení mezi účastníky pochodu není nic zvláštního.
Na akci přišla třeba i nezaregistrovaná kandidátka z loňských voleb do Moskevské městské dumy Julie Galjaminová, tentokrát s plakátem „Hlasujeme proti“ – tím měla samozřejmě na mysli takzvané všelidové hlasování o ústavních změnách, které má proběhnout už 22. dubna.
Podpora nejvyšší ruské státní moci klesá
Právě ona je toho názoru, že korektury v ústavě by v těchto dnech a týdnech měly být pro svobodomyslnou část společnosti hlavním politickým tématem – mohou totiž zemi odsoudit k ještě daleko tvrdšímu způsobu vládnutí, než je ten dnešní.
Čtěte také
Velmi důležitým námětem se zvolna stává i zvyšující se počet politických vězňů v Rusku. K tomu malá poznámka: často jde o lidi obecně zcela neznámé, takže nejednou o nich neměli ponětí ani ti účastníci pochodu, kteří nad hlavami nesli jejich řádně pojmenované fotografie.
Zajímavé je, jak na výročí i na pochod reaguje známý ruský politický komentátor Ilja Preobraženskij. Ten připomíná: „Hned po Němcovově smrti mnohé hlásné trouby režimu tradičně tvrdily, že jeho smrt byla pro Kreml spíše nevýhodná – Němcov a vlastně celá opozice měli v roce 2015 zanedbatelné volební preference, zatímco Putin se po anexi Krymu dostal na vrchol obliby.“
Po pěti letech se ovšem podle Preobraženského ukazuje, že to byl jev dočasný a naprosto není jasné, jaké občanské a voličské podpoře by se Boris Němcov těšil dnes. V každém případě je zcela očividné, že podpora nejvyšší ruské státní moci v posledních dvou letech neustále klesá – bez ohledu na veškeré snahy vládnoucí kasty tento trend zastavit. Velice pomalu, ale přece jen citelně sílí i protiválečné nálady, které po začátku války v Donbasu šířil především Němcov. Tohle vše Kremlu brání zapomenout na jeho násilnou smrt stejně snadno, jako byly zapomenuty jiné ruské politické vraždy.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
