Libor Dvořák: Jaké občanské a voličské podpoře by se Boris Němcov těšil dnes?

Doposud se většinou jednalo o pietní příležitost a to v těchto akcích tentokrát také nechybělo, ale hlavní ráz byl protestní: lidé se přitom nevyslovovali jen ke snaze Putinova režimu udržet současného prezidenta ústavními změnami u moci doživotně, ale například i proti neustále rostoucímu počtu politických vězňů v Rusku.

Čtěte také

Jiří Pehe: Pojmenování náměstí po Borisi Němcovovi není čecháčkovství

Jak se dalo očekávat, s ohledem na to, že moskevská akce na Strastném bulváru byla povolena, přišlo na ni přes 20 tisíc lidí. Důležitý je jistě i fakt, že pochodu v centru Moskvy se tentokrát zúčastnila hnutí politicky velmi rozmanitá: nacionalisté a tvrdá levice, libertariáni i liberálové, studentští aktivisté i ekologové.

Jak říká Dmitrij Golikov ze strany Třetí alternativa, „sám Němcov pluralismus uvnitř politické opozice připouštěl“ – takže na pestrosti takříkajíc názorového zastoupení mezi účastníky pochodu není nic zvláštního.

Na akci přišla třeba i nezaregistrovaná kandidátka z loňských voleb do Moskevské městské dumy Julie Galjaminová, tentokrát s plakátem „Hlasujeme proti“ – tím měla samozřejmě na mysli takzvané všelidové hlasování o ústavních změnách, které má proběhnout už 22. dubna.

Podpora nejvyšší ruské státní moci klesá

Právě ona je toho názoru, že korektury v ústavě by v těchto dnech a týdnech měly být pro svobodomyslnou část společnosti hlavním politickým tématem – mohou totiž zemi odsoudit k ještě daleko tvrdšímu způsobu vládnutí, než je ten dnešní.

Čtěte také

Ruská ambasáda ve Washingtonu má novou adresu: Náměstí Borise Němcova 1

Velmi důležitým námětem se zvolna stává i zvyšující se počet politických vězňů v Rusku. K tomu malá poznámka: často jde o lidi obecně zcela neznámé, takže nejednou o nich neměli ponětí ani ti účastníci pochodu, kteří nad hlavami nesli jejich řádně pojmenované fotografie.

Zajímavé je, jak na výročí i na pochod reaguje známý ruský politický komentátor Ilja Preobraženskij. Ten připomíná: „Hned po Němcovově smrti mnohé hlásné trouby režimu tradičně tvrdily, že jeho smrt byla pro Kreml spíše nevýhodná – Němcov a vlastně celá opozice měli v roce 2015 zanedbatelné volební preference, zatímco Putin se po anexi Krymu dostal na vrchol obliby.“

Libor Dvořák|foto: Věra Luptáková

Po pěti letech se ovšem podle Preobraženského ukazuje, že to byl jev dočasný a naprosto není jasné, jaké občanské a voličské podpoře by se Boris Němcov těšil dnes. V každém případě je zcela očividné, že podpora nejvyšší ruské státní moci v posledních dvou letech neustále klesá – bez ohledu na veškeré snahy vládnoucí kasty tento trend zastavit. Velice pomalu, ale přece jen citelně sílí i protiválečné nálady, které po začátku války v Donbasu šířil především Němcov. Tohle vše Kremlu brání zapomenout na jeho násilnou smrt stejně snadno, jako byly zapomenuty jiné ruské politické vraždy.

Autor je komentátor Českého rozhlasu