Jiří Pehe: Pojmenování náměstí po Borisi Němcovovi není čecháčkovství

Ruská ambasáda, velvyslanectví
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Ruská ambasáda, velvyslanectví

Prezident Miloš Zeman se dal prostřednictvím svého mluvčího slyšet, že plán pražského magistrátu přejmenovat náměstí Pod kaštany před ruskou ambasádou na náměstí Borise Němcova je upatlané čecháčkovství.

Je to prý snaha někomu to nandat, a být přitom schovaný za bukem.

Boris Němcov, jak známo, byl ruský liberální opoziční politik, který byl v roce 2015 zavražděn v Moskvě. Protože byl nejznámějším a nejvlivnějším oponentem Vladimira Putina, jeho vraždu ruská opozice i západní kritici Putinova režimu spojují právě se současným ruským prezidentem. Vykonavatelé vraždy byli sice dopadeni a odsouzeni, ale kdo si vraždu objednal, nebylo dodnes objasněno.

Iniciativu pojmenovat některá významná místa v různých zemích po Němcovovi vede ruský opoziční politik, bývalý spolupracovník Němcova Vladimír Kara-Murza, který momentálně žije převážně ve Spojených státech, kam se uchýlil i s rodinou poté, co v Rusku přežil dva pokusy ho otrávit.

Se svou iniciativou už v několika zemích uspěl, takže Praha by nebyla zdaleka prvním městem, které by pojmenovalo ulici nebo náměstí po Němcovovi. Jsou i ona ostatní města v jiných zemích zasažena čecháčkovstvím?

Poklonkování autoritářům ve jménu ekonomických výhod

Literární historik a bývalý disident Václav Černý, který s pojmem „čecháčkovství“ přišel, ho definoval jako neuvěřitelnou směs intelektuální nedochůdnosti a mravní či charakterové slabosti. Václav Havel, který se čecháčkovství také vysmíval, ho viděl jako malost a ustrašenost vyrůstající z provinční zakrnělosti.

Poměříme-li plán pražského magistrátu pojmenovat náměstí před ruskou ambasádou po Němcovovi výše zmíněnými definicemi čecháčkovství, těžko bychom v tomto činu hledali mravní i charakterovou slabost nebo malost, která se stará jen o vlastní píseček. Spíš naopak.

Je to symbolické gesto mířící nejen proti nemravnosti putinovského režimu, ale také proti charakterové slabosti mnoha českých politiků odpovědných za formulování české zahraniční politiky. Ti často nejen nemají odvahu se k situaci v Rusku jasně vyjadřovat, ale dokonce, jako třeba právě prezident Zeman, relativizují západní sankce proti Rusku, uvalené po jeho anexi Krymu a podpoře separatistů na východě Ukrajiny.

Sporné je i tvrzení prezidenta, že pražský magistrát to chce komusi nandat, a schovávat se přitom za bukem. Primátor Zdeněk Hřib i další politici se za nikoho a za nic neschovávají. Důvody přejmenovat náměstí vysvětlují stejně jasně jako před časem svoje rozhodnutí vyškrtnout z partnerské smlouvy s čínským Pekingem nesmyslné ustanovení, že Praha respektuje politiku jedné Číny.

Když už je řeč o čecháčkovství, je jeho projevem pojmenování náměstí před arogantní a předimenzovanou ruskou ambasádou, reprezentující autoritářský režim, po zavražděném demokratickém ruském politikovi, anebo spíše to, když český prezident hovoří úslužně v čínské státní televizi o tom, jak se do komunistické Číny přijel učit stabilizovat společnost?

A když už prezident přiřazuje ve své kritice pražského magistrátu k čecháčkovství i adjektivum „upatlané“,  možná by bylo dobré se zamyslet, jestli upatlaně působí gesto pražského magistrátu, podporující demokratickou opozici v Rusku, anebo třeba spíš dopis čtyř nejvyšších ústavních činitelů naší země, ve kterém se Číně poníženě omlouvali za to, že se někteří členové vlády jejich vlastní země setkali s dalajlámou při jeho návštěvě Prahy.

Jiří Pehe

Obecně bychom mohli říct, že politika obrany lidských práv, kterou začal razit už prezident Václav Havel, jde zcela proti tomu, co se rozumí čecháčkovstvím. Zato poklonkování autoritářům ve jménu momentálních ekonomických výhod a šlapání po mravních hodnotách ve jménu provinčního, vypočítavého politického pragmatismu čecháčkovstvím rozhodně je.

Autor působí na New York University Prague