Libor Dvořák: Co je za snížením dodávek ruského plynu do Evropy?

Čtěte také

Ivan Štern: Alexej Navalnyj a plynovod Nord Stream 2

Takováto situace evropské zákazníky děsí – sezóna doplňování zmíněných podzemních zásob v říjnu končí, a co se do nich dostane, je pak rozhodující zásoba plynu na celou zimu. Ruská strana se hájí poukazy na havárii svého podniku v sibiřském Novém Urengoji. Ale domácí odborníci se domnívají, že Gazprom se v této chvíli soustřeďuje na zvýšení domácích zásob, které byly za dlouhou studenou zimu vyčerpány víc, než je obvyklé.

Z toho plyne, že nové zvýšení dodávek do Evropy bude možné až uprostřed podzimu. Ovšem za předpokladu, že se do provozu uvede alespoň jedna větev právě dobudovávaného plynovodu Nord Stream 2.

Podstata problému

Čtěte také

Karel Barták: Nord Stream 2 prohlubuje rozpory uvnitř EU a zvyšuje nedůvěru Ukrajiny

A právě tady zřejmě nutno hledat jádro pudla. Jak soudí generální ředitel Správy ukrajinských plynovodných sítí Sergej Makogon, aktuální chování Gazpromu sleduje jak ekonomický, tak politický cíl – v prvním případě zvýšení ceny této suroviny, která bude s ohledem na odklon od uhlí na starém kontinentu stále žádanější, tak i politický, a to je co nejrychlejší zprovoznění Nord Streamu 2.

Pan Makogon zdůrazňuje, že „přes rekordní růst cen plynu na evropských trzích Gazprom ani v červenci, ani v srpnu neprojevil zájem o objednávku dodatečných přepravních kapacit“. Tím je samozřejmě poškozována Ukrajina a její transportní možnosti – a to je zřejmě další cíl jak Gazpromu, tak především ruského státu.

Změna struktury HDP

Jiná věc je, jak nutně potřebuje petrodolary a gazodolary ruská ekonomika. Ruský finanční analytik Alexandr Razuvajev upozorňuje na to, že podíl energetických surovin na ruském HDP v roce 2020 činil kolem 15 procent a byl o 4 procenta nižší než v roce předešlém.

Dá se tedy říct, že Rusko přestalo být příslovečnou benzinovou pumpou pro zbytek světa?

Podle zmíněného odborníka je třeba ruský energetický těžařský průmysl a jeho výkony považovat nikoli za projev zaostalosti, ale v rámci globální ekonomiky za hlavní konkurenční výhodu. Současné Rusko, říká Razuvajev, je někde jinde, než bylo třeba v roce 1992, kdy výnosy těžby ropy či zemního plynu, sečtené se zisky zbrojního průmyslu, činily přes polovinu ruského HDP.

Libor Dvořák, publicista a komentátor|foto:Anna Duchková, Český rozhlas

Pokud jsou tato čísla přesná, má Rusko v případě Nord Streamu 2 docela slušný manévrovací prostor, jehož nepochybně využije k tomu, aby co nejvíc zasolilo Ukrajině.

Autor je komentátor Českého rozhlasu