Libor Dvořák: Co bude v Rusku po Putinovi?
Nečekaně mírné zacházení ruských represívních složek s investigativním novinářem Ivanem Golunovem a očekávaně tvrdý zásah proti demonstracím za jeho svobodu signalizuje, že Putinův režim se ocitá v jistých konvulzích.
A tak si kdekdo klade otázky: Co se bude v Rusku dít po Putinovi? Dá se očekávat pokračování krymského scénáře? Nastane hospodářský kolaps? Na tyto a další otázky odpovídá nová kniha Stíny říše německého badatele v oblasti východoevropských dějin Martina Austa.
Libor Dvořák: Ruský novinář Golunov propuštěn na svobodu
Ruské úřady ukončily trestní stíhání investigativního novináře Ivana Golunova, kterého minulý týden zadrželi moskevští policisté pod záminkou obchodování s drogami.
Teze zcela generální a tak důležitá, že ji rovnou ocitujeme: „Jsem toho názoru, že dnešní Rusko žádná říše není. Tento závěr se přímo nabízí třeba už ze srovnání Ruska po roce 1991 s předchozími historickými formacemi – carským Ruskem ve všech podobách počínaje a Sovětským svazem konče. Po právě zmíněném roce Rusko ztratilo velmi mnoho teritorií, které byly integrální součástí jak ruského carství, tak i sovětského státu. Dnešní ruský stát se ocitl v tísnivé postimperiální fázi: vláčí s sebou těžké imperiální dědictví, vznáší se nad ním velmocenská minulost, jenže velmoc to není,“ říká profesor Aust.
A připomíná, že snahy kontrolovat taková území, jako Krym, Donbas, Jižní Osetie, Abcházie či Podněstří nemohou kompenzovat ztráty, představované odchodem všech neruských svazových republik z někdejšího sovětského svazku.
Imperiální dědictví Ruska
Martin Aust v této souvislosti akcentuje i fakt, jak se Putin přepočítal v roce 2014, kdy anektoval Krym a nechal rozdmychat separatistický konflikt v Donbasu. Cílem ruského prezidenta bylo přece vytvoření Eurazijské hospodářské unie, která by v jistém smyslu vykompenzovala zmizelý Sovětský svaz a pro niž by se právě Ukrajina stala úhelným kamenem.
Libor Dvořák: Jak populární je v Rusku prezident Putin
Minulý pátek přišla ruská média se sdělením skutečně senzačním: důvěra ve Vladimira Putina od měsíce dubna poklesla o 15 procent, a to na 31,7 procenta.
Dnes je ovšem – a to právě kvůli osudově chybné Putinově kalkulaci, kdy ruský prezident zřejmě vycházel ze zkušeností tažení do Gruzie v roce 2008, na něž západ prakticky nereagoval – Ukrajina pro Rusko ztracena nadobro a navždy.
Profesor Aust je sice profesionální historik, tedy člověk, ohlížející se dozadu. V knize Stíny říše ale přichází se třemi scénáři možného příštího ruského vývoje poté, co v čele země z jakýchkoli důvodů nebude stát Vladimir Putin.
Za možnost první považuje pokračování krymského scénáře – jakmile se naskytne sebemenší příležitost, Moskva se pokusí pod svou patronaci připojit další území. Nejbližší pravděpodobnou kořistí je z toho pohledu Bělorusko.
Nabízí se ovšem i varianta přesně opačná: sníží se ruský vývoz energetických surovin, což přinese radikálně nižší zisky a jako důsledek pak dezintegrační snahy, jaké jsme zažili už v jelcinovských 90. letech.
Třetí scénář je jakýmsi průmětem dvou předchozích: stagnace ekonomiky a nespokojenost obyvatelstva povedou ke snížení vojenských výdajů a k potlačení současných velmocenských ambic Ruska. Další územní výboje skončí, protože Rusko bude nuceno zabývat se hlavně samo sebou.
Ve všech případech však imperiální dědictví Ruska bude komplikovat jakýkoli vývoj země – před tím se podle profesora Austa nikam neschováme. Inu – máme se na co těšit.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
