Liberální strana

Nelibost zřejmě vzbudily především záměry liberálů legalizovat drogy, uplatnit svobodu slova i v případech propagace komunismu či fašismu anebo požadavek zrušení kontinuity právního řádu po roce osmdesát devět. Liberálové soudí, že jejich program nebyl pochopen, to ale nelze vyčítat ministerstvu či soudu. Program politické strany budiž napsán tak, aby nepochopení bylo vyloučeno. Už kvůli voličům. Pikantní na věci je to, že se liberálům nepodařilo zaregistrovat v zemi, kde se v posledních dvanácti letech jinak než liberálně nevládlo, a to bez ohledu na to, kdo byl ve vládě. Paradox absence liberální strany v liberální společnosti vybízí k obecnější úvaze o názvech politických stran.

Přehledné by bylo, kdyby občan měl na výběr stranu konzervativní, stranu liberální, stranu socialistickou, sociálně demokratickou a zelené. Politická scéna se ovšem u nás utvářela tak, že některé zavedené názvy si zaregistrovali lidé, kteří posléze do vysoké politiky nepromluvili, zatímco ti, kdo ve volbách uspěli navzdory názvům netradičním, necítí dodatečně potřebu je měnit. Představme si, že by se názvy stran mohly dražit jako internetové domény. Měla by KSČM zájem o název Socialistická strana? Měnila by se KDU-ČSL na stranu konzervativní? Anebo ODS: pořídila by raději obecnější logo Demokratická strana anebo výstižnější Liberální? A vydražil by někdo perspektivní název Strana zelených? Dost možná by taková dražba skončila fiaskem. Co když přesný název svazuje ruce a snižuje preference?