Libanon

Připomeňme si stručně, co se na Izraelsko-libanonské hranici stalo. Dne 12. července tam bojovníci Hisbolláhu, kteří ovládají prakticky celý jih demokratického Libanonu a jsou vyzbrojováni ze Sýrie a Íránu, pronikli do Izraele a unesli dva vojáky. Tato akce vyvolala pětatřicet dní trvající válku, která měla za cíl zničit bojové pozice této teroristické organizace na úzmí Libanonu, aby už dál nemohlo být raketami ostřelováno území Izraele. Prezident Bush - jak sám řekl na schůzce G-8 v Petrohradě - tento útok schvaloval, neboť Hisbolláh a jejich sponzory Írán a Sýrii považuje za "kořeny nestability" v tomto regionu.

Z rešerší amerického kolegy jasně vyplývá, že Dick Cheney byl přesvědčen, že letecký útok na raketové pozice a velitelské základny Hisbolláhu, které byly umístěny v těžkých bunkrech, byly velice důležité pro bezpečnost Izraele, ale zároveň byly důležité i pro Američany, aby si prostudovali důsledky takových náletů před možným leteckým útokem na Íránská atomová zařízení. Raketové základny i velitelské základny v Libanonu byly totiž postaveny pod vedením a za asistence íránských odborníků. Možný útok na Írán totiž musí začít nejprve útokem na íránské raketové záklany, aby americká letadla nad Íránem nemohla být napadána. Lze proto s velkou pravděpodobností očekávat, že budou postavena obdobně, jako byly raketové záklany v Libanonu.

George W.Bush je již hodně dlouho rozhodnut Írán napadnout kvůli jejich atomovým zařízením. Američané, kteří věděli, že podobnou operaci Izrael již dlouho připravoval, protože ohrožení ze strany Hisbolláhu se stále zvyšovalo, se prý dostavili k Izraelcům a řekli jim: My vám dáme všechno, co víme o Libanonu a vy nám dejte veškeré informace, které máte o Íránu.

Experti se prý domnívali, že pomocí dokonalé techniky, která umožní přesně určit, kde jsou podzemní bunkry a tunely, půjde o velice krátkou a levnou válku. Bohužel tyto výpočty odborníků nevyšly: Izrael narazil na nečekaný odpor a válka sjednotila obyvatele Libanonu proti Izraeli. Navíc napadnout malinký Libanon se třemi či čtyřmi miliony obyvateli je něco jiného, než napadnou hrdé Peršany, kterých je 70 milionů.

Jedním z důvodů tohoto silného protiútoku Izraele byly i zachycené odposlechy jejich tajné služby, z nichž vyplývalo, že vedení Hamasu si stěžovalo, že zdrženlivost v teroristických akcích nic nepřinesla a naopak, že to poškodilo pohled palestinského obyvatelstva na jejich organizaci. Z odposlechů rovněž vyplynulo, že Hisbolláh měl dostat ještě větší podporu a že by měl situaci v severním Izraeli přiostřit. V odposleších se hovořilo i o nové vládě, která se Palestincům zdála v porovnání s Šaronem a Barakem jako velmi slabá.

Když o této situaci hovořili Izraelci s Američany, dozvěděli se, že Američané by byli raději, kdyby k útoku na Hisbolláh došlo dříve, než později, protože USA potřebuje mít dost času, aby výsledky akce mohla Amerika důkladně analyzovat a použít je pro plánování útoku na Írán. Přičemž k útoku by dle autora mělo dojít před skončením Bushova prezidenství. Američané se domnívají, že bombardování by mohlo v Íránu vyprovokovat revoltu.

S tímto názorem ale Hersh nesouhlasí a dokonce se domnívá, že i vyhodnocování izraelských leteckých akcí je velice zkreslené a nasbíral jisté indície, podle kterých ani americké vedení není v názoru na útok na Írán jednotné. Upozorňuje například na to, že Rumsfeld se k tomtuto tématu moc nevyjadřuje, což by mohlo být známkou toho, že se od celé akce distancuje, protože má strach o své vojáky v Iráku, kteří by se stali prvním cílem Íránských útoků.

Problém je dle autora také v tom, že již devadesát let se ví, že jenom letecké útoky nikdy nic nevyřešily, ale že přesto se stále věří, že příště by tomu mohlo být jinak.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .