Letošní zákonodárný proces

Podíváme-li se tedy na sněmovní tisky, jak se v poslanecké řeči nazývají předlohy zákonů a další projednávané body, ve valné většině v záhlaví těchto tisků vidíme označení EU, což má poslancům signalizovat, že projednávání této normy a její novelizaci si vynutil Brusel.

Velmi často tak můžeme v důvodových zprávách číst podobně znějící věty jako je tato: Předkládaná novelizace zákona zabezpečuje právní kompatibilitu se směrnicemi Evropských společenství. Zákon po přijetí této novely bude plně slučitelný s právem ES.

Poslanecká sněmovna měla v letošním roce celkem čtrnáct schůzí, z toho jednu mimořádnou a dvě skončily ještě dříve než začaly, protože se poslanci nedokázali dohodnout na programu, což prakticky znamená, že předsedají takovou schůzi ukončí a poslanci se sejdou na další řádné. Pokud ovšem v mezidobí nesvolají schůzi mimořádnou, ta byla v tomto roce pouze jedna a měla také jediný bod programu. 24. srpna předstoupila před poslaneckou sněmovnu nová koaliční vláda vedená Stanislavem Grossem a požádala Sněmovnu o vyslovení důvěry. Tu také nejtěsnějším možným počtem hlasů poslanců vládní koalice dostala. A poslanci se rozešli na prázdninovou přestávku. Po ní se poslanci poprvé sešli 21. září na své 35 schůzi v tomto volebním období a poprvé začali jednat podle nového jednacího řádu, který si na počátku roku odsouhlasili.

Jedna z největších a nejviditelnějších změn, a zároveň do jisté míry kámen úrazu, bylo zavedení nového třítýdenního jednacího cyklu. Ten spočívá v týdnu pro jednání poslanecké sněmovny, v jednom týdnu pro jednání výborů a jednom tzv. poslaneckém týdnu pro přípravu poslanců na další jednání. Tento rytmus si podle předsedy poslanecké sněmovny Lubomíra Zaorálka, vynutil jiný rytmus projednávání norem v evropském parlamentu a tento rytmus měl umožnit pružnější reagování na změny zákonů v EU.

Bohužel se ovšem ukázalo, že poslanci nejsou schopni projednat množství plánovaných bodů programu a tyto neprojednané body pak začala poslanecká sněmovna před sebou valit jako sněhovou kouli, na kterou se nabalují další a další neprojednané body. Situace na konci roku už narostla do opravdu neúnosných rozměrů, že se uvažuje o svolání lednové mimořádné schůze, která by tento deficit odstranila. Do dnešních dnů však není jasné, zda tato schůze bude svolána a kdy. Přes tento poslanecký dluh však poslanci stačili během roku přijmout celou řadu právních norem, důležitých pro chod republiky a pro život jejích občanů.

Ne všechny zákony ale procházely schvalovací mašinérií hladce, některé vrátil poslancům Senát, k některým se postavil negativně president republiky.

Senátní nesouhlas mimo jiné způsobil menší bouři ve vládní koalici. Šlo o návrh na odebrání tzv. dalších odměn ústavním činitelům, členům vlády a soudcům, do kterého se dostal díky poslanci Miroslavu Kalouskovi pozměňující návrh na odložení navýšení platů bezpečnostních složek. Na druhou stranu se ale v návrhu objevilo odmrazení platů ústavních činitelů. Poslanecká sněmovna tak stála před dilematem zda podpořit senátní návrh a odložit platy policii, ale tím uvolnit platy sobě, a nebo zamítnout senátní návrh, tím si sice zmrazit platy, ale tímto krokem probudit nenasytného Otesánka v podobě služebních výsluh, jak poeticky tento krok nazval Miroslav Kalousek, který situaci onačil jako provozní havárii.

Ministr financí Bohuslav Sobotka pak poslancům sdělil stanovisko sociální demokracie, spočívající ve varování před důsledky, které může mít schválení senátní verze a sice, že sociální demokracie nepodpoří žádné přesuny v rámci státního rozpočtu. Což byla hozená rukavice Miroslavu Kalouskovi, který avizoval, že ušetřené prostředky z odloženého navýšení platů bezpečnostním složkám, navrhne přesunout do oblasti zemědělství a kultury.

Poslanci pak přes tyto apely velkou většinou schválili senátní podobu návrhu zákona. A sociální demokracie zřejmě svou výhružku splnila, když při projednávání rozpočtu byla schválena jen malá část z návrhů poslanců na přesuny financí. A jen drobnou zajímavostí v tomto boji o finance, svědčící o složitosti a nejednoznačnosti situace, je skutečnost, že pro senátní verzi hlasoval i sám ministr Sobotka, který proti tomuto návrhu tak ostře vystoupil.

Několik návrhů zákonů skončilo znovu v poslanecké sněmovně s vetem prezidenta a poslanecká sněmovna pak ve všech případech toto presidentské veto přehlasovala. Šlo o návrhy zákona o dani z přidané hodnoty, který přesunoval některé položky a služby do 19% zdaňovacího pásma. V tomto případě president své veto zdůvodnil, že tento návrh může mít řadu hlubokých a negativních důsledků na hospodářské subjekty a občany.

Dále president vrátil sněmovně zákon o trestním řízení soudním, který obsahoval i sporné ustanovení tzv. Eurozatykače. Výhrady presidenta k tomuto zákonu spočívaly především ve faktu, že je v rozporu s Listinou základních práv a svobod, podle které občan nemůže být nucen k opuštění své vlasti. Podle presidenta takováto změna suverenity a státní nezávislosti může být změněna pouze změnou ústavy.

Velmi zajímavý postoj zvolil president v případě zákona o zásluhách Edwarda Beneše, který vzbudil velmi rozporuplné reakce napříč politickým spektrem. President tento zákon v zákonné lhůtě nepodepsal a nevrátil zpět sněmovně. Čímž vyjádřil svůj alibistický přístup k tomuto problému.

Poslanci pak v průběhu roku projednali a odsouhlasili mimo jiné Vládní návrh zákona o omezení plateb v hotovosti. Účelem zákona je omezit daňové úniky, racionalizovat a optimalizovat peněžní hotovostní oběh, zvýšit bezpečnost zúčastněných subjektů a v neposlední řadě působit proti legalizaci výnosů z trestné činnosti. A při zdůvodnění tohoto návrhu samozřejmě nechybí ani kouzelná formulka, odkazující na sladění s legislativou EU, konkrétně tu stojí tato věta: Vláda považuje za nezbytné předložit Parlamentu ČR návrh zákonné úpravy povinného bezhotovostního platebního styku nad hranici stanovenou podle analogických úprav v členských zemích Evropské unie. Dále poslanci novelizovali zákony o ochraně přírody a krajiny, o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) a Zákon, kterým se mění zákon o péči o zdraví lidu, vrácený prezidentem republiky. Navrhovaná úprava právně zakotvuje dosavadní sběr a zpracování osobních údajů pro potřeby vedení národních zdravotních registrů v rámci Národního zdravotnického informačního sytému.

Vzhledem k tomu že je Česká republika na špici ve spotřebě piva je pro nás jistě důležitý zákon o ochraně chmele. Ten má opět sladit naše zákony s EU. Z původní české normy týkající se chmele pak po této úpravě zbylo pouze stanovení chmelařských oblastí a poloh.

Také další důležitá norma , kterou si vyžádalo naše přidružení k EU se týkala pěstitelů v tomto případě vinařů - konkrétně šlo o Zákon o vinohradnictví a vinařství. Základní povinnosti v oblasti vinohradnictví a vinařství jsou upraveny v evropských nařízeních a národní právní úprava pak smí obsahovat pouze doplňující povinnosti v této oblasti. Vzhledem k tomu, že jde v tomto případě o poměrně složitou a rozsáhlou problematiku - předpisy EU mají více než 700 stran textu - rozhodli se naši zákonodárci touto normou tuto oblast zpřehlednit a zpřístupnit pro naše vinohradníky. Navrhovaná právní úprava se proto zabývá zejména: vymezením území vinařských oblastí a dalších způsobů zeměpisného označení vína vyprodukovaného na území České republiky, právem na opětovnou a novou výsadbu v ČR, stanovením maximálního hektarového výnosu vinic a dalšími konkrétními ustanoveními.

Velmi důležitou právní normou přijatou parlamentem byl vládní návrh zákona o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání tzv.(školský zákon) Zákon se snaží sjednotit stávající roztříštěnou a nedostatečnou právní úpravu v oblasti školství tak, aby nový školský zákon byl komplexní právní normou, která postihne oblast "regionálního" školství od předškolního vzdělávání, přes základní a střední vzdělávání až po vyšší odborné vzdělávání, včetně vzdělávání zájmového, základního uměleckého a jazykového. Zavádí však několik sporných ustanovení, jako jednotné maturity a změnu v přijímacím řízení na střední školy, proto bylo okolo přijetí tohoto zákona v poslanecké sněmovně celkem rušno.

Poslanci také souhlasili s novelizací zákona o branné povinnosti. Díky této právní úpravě tak v Čechách končí všeobecná branná povinnost a od této chvíle budeme mít pouze armádu profesionální. Pro mladé muže to znamená, že už nebudou muset povinně navléknout zelený mundůr a připravovat se na obranu vlasti, či si tuto povinnost odsloužit jako náhradní civilní službu. Tento fakt, ale do jisté míry zkomplikuje život mnoha institucím, které tzv. civilkáře využívaly. Především nemocnice volají po nějaké normě, která by umožnila za podobných podmínek využít třeba nezaměstnané.

Bohužel, tuto situaci neřeší ani zákon, který se touto oblastí zabývá a sice zákon o zaměstnanosti. Ten by měl upřesnit postupy a zpřísnit podmínky při zprostředkování zaměstnání úřady práce, zejména podmínky pro zařazení a vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání, a to za účelem zvýšení motivace uchazeče o zaměstnání. Zpřísnit podmínky pro vznik nároku na podporu v nezaměstnanosti a změnu výše této podpory.

Dvakrát se v letošním roce poslanecká sněmovna zabývala vládním návrhem zákona o provozu na pozemních komunikacích. V prvém případě množství pozměňujících návrhů však předlohu znepřehlednilo a znehodnotilo natolik, že ji poslanci zamítli jako celek. Ministr Milan Šimonovský ji pak na sklonku roku předložil znovu v pozměněné úpravě a poslanci ji poslali do druhého čtení.

Poslanci dále vyslovili souhlas se změnou zákona o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích. Ten mimo jiné umožní podnikání v energetických odvětvích na základě licence a regulovaný přístup třetích stran k elektrickým a plynárenským sítím a nediskriminační přístup k účastníkům trhu.

Poslanci také projednali novinku v našem právním řádu a sice možnost podniků obchodovat se svými emisními poukázkami. Nastala však poněkud kuriózní situace. Zákon je sice schválen a platí, ale EU ještě nestačila projednat kvóty, které budou jednotlivým, státům přiděleny a tak obchodovat se sice může ale není s čím.

Poslanecká sněmovna také umožnila krajům zákonem o rozpočtovém určení výnosů některých daní svobodněji nakládat s financemi, ale zároveň ponechali na centrální úrovni rozhodování o financích pro střední školy, které jsou v krajské působnosti a to z obavy, že by je kraje použili na jiné účely.

Zjednodušit přístup a komunikaci mezi institucemi a obyvatelstvem by měl zákon o elektronickém podpisu. Poslanci na poslední letošní schůzi odsouhlasili návrh zákona o elektronických komunikacích, ovšem bez 14. části, týkající se digitalizace, ale zato se schváleným veřejnoprávním multiplexem, což zakládá nerovnost v podnikání v mediální sféře a zvýhodňuje veřejnoprávní sdělovací prostředky.

Poslanecká sněmovna také několikrát projednávala návrh na zvýšení koncesionářských poplatků pro českou televizi a Český rozhlas. Na konci června sněmovna zákon vrácený senátem neschválila. Naposledy se jednalo o těchto poplatcích na prosincové schůzi a poslanci si tento horký brambor přehodili do nového roku.

Na prosincové schůzi také prošel nejtěsnější možnou většinou 101 hlasů vládní návrh zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2005

Přes několikeré pokusy stále nebyl zvolen president NKU. Poslanec Beneš se však nevzdává.

Tolik tedy ne zcela vyčerpávající výčet zákonodárné činnosti parlamentu v letošním roce. Pokud jde o změnu postojů a vztahů v rámci koalice a opozice, nedošlo během roku k ničemu překvapivému. Pokud se tyto postoje promítnou do hlasování, dá se z nich vysledovat několik skutečnosti. Velmi přehledně je to vidět na grafice na internetových stránkách poslanecké sněmovny. Především je z grafu patrno, že vládní koalice celkem disciplinovaně v loňském roce hlasovala společně a nijak se tu neprojevovaly koaliční rozpory.

Jen US-DEU v posledních dvou měsících roku z této discipliny vybočila a v grafickém vyjádření se od zbývajících dvou partnerů poněkud vzdálila. Naopak KDU-ČSL přes slovní proklamace a budící zdání konzervatismu se drží při hlasování disciplinovaně s ČSSD na levém křídle spektra. Poměrně často představitelé vládní Sociální demokracie odpovídají na kritiku, že se spojují s komunisty argumentem, že ten, kdo nejvíce hlasuje společně s komunisty je ODS. Při pohledu na graf by to tak sice mohlo na první pohled vypadat, protože hlasování komunistů se skutečně přibližuje k hlasování ODS, ale u obou stran se jedná o tzv. protestní opoziční hlasování proti vládním předlohám. Každá z těchto stran však proti návrhům hlasuje z jiného ideologického základu. A to už statistika neodlišuje a nepostihuje. Stejně, jako důležitost jednotlivých hlasování. Ve statistice je totiž zahrnuto i množství poměrně neutrálních procedurálních hlasování a nejsou odlišeny od hlasování zcela zásadních, což tento poměr zkresluje.

Nejvíce se tato skutečnost projeví při hlasování o klíčových zákonech které v sobě nesou jistý levicový náboj nebo snahu o posílení centrálního řízení. Jako příklad může posloužit zmiňovaný zákon o rozpočtovém určení daní krajům. Ten byl sice schválen jako celek velkou většinou všech politických stran, ale při hlasování o stěžejním pozměňujícím návrhu, kterým se rozhodovalo o tom, zda kraje budou moci svobodně rozhodovat o financích pro střední školy a nebo zda toto rozhodování zůstane dále na ministerstvu školství, se projevila podobná politická orientace. Poslanci ČSSD a KSČM se ještě pod vlivem neúspěchu v krajských volbách spojili a návrh jako jeden muž zamítli a to i přes skutečnost, že jejich koaliční partneři s tímto návrhem souhlasili.

Podobných hlasování bylo v poslední době několik. Pomalu se tak začínají naplňovat slova poslance Vlastimila Tlustého, který v této souvislosti hovoří o nové 111-tkové koalici. Pravdou však také je, že menší partneři proti této skutečnosti nejen nic nezmohou, ale také neprotestují. Zřejmě dobře vědí proč. Představa předčasných voleb je pro mnohé opravdu hrůzným snem.

Na současné situaci pak zcela jasně profitují komunisté, kteří pomalu ale jistě posilují svůj vliv a budují si pověst spolehlivého partnera. ODS pak stojí v pozici sice preferenčně silného protihráče ovládajícího Senát, Krajská zastoupení i Hrad, ale bez nejmenšího vlivu na konečnou podobu jakéhokoli zákona na kterém se shodnou komunisté se sociálními demokraty. A do voleb je pro ně ještě daleko, nehledě na to, že za rok a půl se může ještě mnohé udát a z papírového vítěze voleb nemusí nakonec zbýt nic.