Leo Pavlát: Malý nakladatel

Dílem to bylo dáno okruhem čtenářů: Děti, zvláště ty menší, přece jen snesly menší dávku politických zhovadilostí než dospělí. Za knížkami Albatrosu, které ani po letech nemusí vyvolávat stud, však především stáli redaktoři, mnozí spíše odbojní než odpovědní. Hra "Malý nakladatel" je vzpomínkou na ně - a současně výmluvnou výpovědí o dobách, které dodnes velebí čeští komunisté.

Ona hra, která jen s malou nadsázkou reprodukovala vydávání knížek za komunistického režimu, je na první pohled jednoduchá: Jejím cílem bylo dovést některou z 10 figurek, představujících nakladatelské tituly, do cíle, tedy k publikaci. O postupu vpřed po 85 políčcích rozhodovala hrací kostka, avšak jen pár políček nehrozilo následky, tedy vynecháním, vrácením se zpět či přímo vyřazením.

A jakéže nástrahy na redaktora čekaly? Hned zkraje hry například pozdržení návrhu na vydání knížky v postupné hierarchii nadřízených: vedoucího oddělení, zástupce šéfredaktora, šéfredaktora, ředitele. Mohlo se též ovšem stát, že zamýšlený titul nebo jeho autora neschválilo ministerstvo kultury, což se ve hře rovnalo vyhození figurky.

Poté přišli ke slovu lektoři, bez jichž doporučení knížka nesměla vyjít, přičemž dříve popsaná úskalí se mohla týkat i osoby lektora. Byl-li lektorský posudek hotov, mohl být za popsaných podmínek vyžádán ještě další posudek. Pokud titul neprošel lektorským řízením, vedlo to k jeho vyřazení nebo nucenému přepracování. A protože hovoříme o knížkách pro děti, nutno dodat, že souběžný proces se týkal i ilustrátora.

Takto se ve hře, která po letech osvěžuje husákovské Československo, stínově připravovaly knížky, ale skutečnost se od hry zase tak moc nelišila. Přidejme v návodu zachycené technické problémy: Nedostatek papíru a barev v tiskárně, klihu v knihvazárně, rozkrádání v distribuci. A samozřejmě se nesmí zapomenout na cyklicky se opakující větu, která ve hře znamenala konec pouti figurky a ve skutečnosti konec práce na knížce.

Ta věta zněla: "Autor se stal nežádoucím". Variantou téhož bylo "titul je nežádoucí" případně autor či titul se stali "dočasně nežádoucími". Totéž se navíc mohlo přihodit i ilustrátorovi či překladateli a konec konců samotnému redaktorovi.

Před časem jsem si myslel, že své dceři, gymnazistce, přiblížím dobu komunismu, když se tu a tam podívá na pětadvacet let staré televizní zprávy uváděné na ČT 24. Nezáživnost a stupidita předváděného jsou však tak velké, že ani s touhou po vzdělání a s ochotou zavděčit se rodičům jim nelze dlouho odolávat.

Zahrajeme si proto raději s dcerou a třeba i jejími spolužáky "Malého nakladatele". Jsem zvědav, jak se budou tvářit, až jim na samém konci hry padne políčko "v knize byl před distribucí zjištěn závažný ideový nedostatek a jde do šrotu".

Autor je ředitel Židovského muzea v Praze