Lenin je houba a Zelenskyj narkoman aneb Paralela mezi sovětskou satirou a současnou ruskou propagandou

Přestože moderátor Pátého kola Sergej Šolochov a jeho host, hudebník Sergej Kurjochin, používali pochybné údaje, falešné odborníky a zjevně zfalšované důkazy, relativně naivní sovětské publikum, léta masírované propagandou, nebylo schopné nadsázku rozpoznat. Po třech desetiletích stojí za to si mystifikační díl pořadu připomenout, protože ruská státní média dnes divoké konspirační teorie prezentují jako objektivní fakta.

Čtěte také

Alexandr Mitrofanov: Ruské mýty versus realita

Stejně jako kdysi Šolochov a Kurjochin zpovídali falešné vědce, kteří potvrdili, že Lenin užíval halucinogenní houby, dnes si přední ruští propagandisté jako Olga Skabejevová a Vladimir Solovjov pravidelně zvou vojenské a politické experty. Jejich úkol je jasný, totiž aby v zinscenované debatě manifestovali agendu Kremlu.

Například diskuse o masakru v Buče v ruských státních médiích dospěla k závěru, že záběry z místa jsou falešné. Nedokázala se jen definitivně rozhodnout, zda těla zobrazená na snímcích patří placeným hercům, figurínám nebo obětem ukrajinské armády. Ruské státní televizní kanály už také několik let prosazují narativ, že ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj je narkoman.

Dvě bílé čáry a poprava batolete

Po invazi na Ukrajinu se v médiích objevila fotografie jeho pracovního stolu, na kterém byla vidět dvojice podezřelých bílých čar. Sice se ukázalo, že jde o součást ozdobného vzoru stolu, ale ruská státní televize si svou pravdu vzít nenechala. Na podporu svých obvinění proti Zelenskému použila postupy známé z žánru konspiračních dokumentů. O totéž se kdysi snažil sám Kurjochin, když v nadsázce spekuloval, že "podivný předmět" na Leninově stole by mohl být létající talíř, halucinogenní kaktus nebo houba.

Čtěte také

15 důvodů, proč Ukrajinci musejí porazit Rusko

Recesisté Šolochov a Kurjochin nedokázali ve svém pořadu udržet vážnou tvář, na konci se dokonce hlasitě smáli. Až nápadně lživá je i argumentace dnešních ruských propagandistů, která je nejen pochybná, ale také mimořádně nejednotná. Každého bystrého diváka by to vedlo k pochybnostem o obsahu jejich tvrzení.

Jedním z nejznámějších triumfů ruské protiukrajinské propagandy byla široce medializovaná poprava batolete ukrajinskými nacionalisty na počátku války v Donbasu v roce 2014. Tento smyšlený obraz se od té doby dočkal mnoha parafrází, z nichž každá zdůrazňuje krvežíznivost ukrajinské armády vůči rusky mluvícím dětem v Donbasu, připomíná server Moscow Times.

Televize synonymem státu

Vnímání televize jako synonyma státu se v Rusku od pádu Sovětského svazu téměř nezměnilo. Obrovské množství ruských diváků chápe sebe i „ty druhé“ na základě toho, co opakovaně celý život slýchají v televizi. Svědčí o tom i skutečnost, že lidé ve věkové skupině nad 55 let nejčastěji podporují válku na Ukrajině a současně nejčastěji sledují státní televizi.

Čtěte také

Patriarcha Kirill tvrdí, že Rusové padlí v boji půjdou přímo do nebe. To už je ale přece džihád, kritizuje politolog Kratochvíl

Ačkoli konspirace nejsou zdaleka jen ruským fenoménem, Rusko je jedinečné v tom smyslu, že se smyšlené teorie nešíří kdesi na okraji, ale představují oficiální diskurz. Jak poznamenal badatel v oblasti konspiračních teorií Ilja Jablokov, sovětský i ruský režim často využíval konspirační teorie k politickému prospěchu, ale teprve za vlády Vladimira Putina se z toho stal hlavní proud.

Různá spiknutí proti Rusku, která údajně zosnoval Západ s cílem zemi ponížit nebo zničit, pomohla Kremlu ospravedlnit násilí jak na domácí půdě, tak v zahraničí. Například Severoatlantická aliance, respektive odvěké „anglosaské“ nutkání zničit Rusko, bylo použito k ospravedlnění ruských „preventivních úderů“ na Ukrajinu.

Konspirační teorie se používají také k ospravedlnění kremelské netolerance vůči jakékoli formě domácí opozice. Ruský národ musí být jednotný jako pevnost obléhaná nepřáteli. I náznak politických nepokojů by mohl dodat odvahu legiím zahraničních agentů, kteří pracují pro Západ s cílem destabilizovat ruskou společnost.

Čtěte také

Alexandr Mitrofanov: Život v Rusku stojí za starou belu, proto nemá cenu

Pro obyčejné lidi je často snazší racionalizovat osobní neštěstí jako důsledek mezinárodního spiknutí proti ruskému lidu než zpochybňovat narativy, které obyvatelstvu neúnavně vtloukají státní média. A protože tato mentalita nenaráží na žádný odpor shora – ba naopak je aktivně podporována –, stává se začarovaným kruhem, který je hlavní příčinou společenské pasivity a atomizace a současně i jejím důsledkem.

Navzdory podobnostem mezi satirickou mystifikací z 90. let a dnešním ruským mediálním prostředím je tu ale jeden podstatný rozdíl. Žert o Leninovi předznamenával novou éru, v níž bude oslavována svoboda slova ve všech jeho podobách. Dnešní státem podporovaná propaganda signalizuje konec téže éry: namísto rozmanitosti ruská státní média hlásají jednotu v nenávisti, uzavírá nezávislý ruský server Moscow Times.

Výběr z komentářů, analýz a reportáží zahraničních médií pro vás připravila Marie Pochobradská.