Libor Dvořák: Proč mnozí mobilizovaní Rusové, kteří do války většinou nechtějí, do ní nakonec přece jen jdou
Evropská i světová média si od počátku války na Ukrajině všímají hlavně těch Rusů, kteří se před ní snaží uniknout nebo proti ní dokonce aktivně vystupují. Byť to v Rusku de facto není možné, protože za něco takového hrozí vysoké tresty. Známá německá rozhlasová stanice Deutsche Welle to vzala za opačný konec a soustředila se na ty, kteří se v armádě, nebo dokonce rovnou na frontě ocitli.
Důvody ochoty podvolit se jsou jasné: strach z režimních sankcí, netečnost, nevíra v to, že na Ukrajině se vede opravdová plnokrevná válka, přesvědčení, že „když se musí, tak se musí“, a že když vlast zavolá, je třeba jít, ať už si o věci myslíme, co chceme. Jsou tu ale i tací, kteří jsou přesvědčeni, že Rusko na Ukrajině bojuje za správnou věc, tedy proti genocidě etnických Rusů na východě země.
Čtěte také
Docela příznačný pro ty, kteří nakonec do války jdou, je postoj muže, který si pro potřeby rozhovoru s DW říká Anton. (Ostatně přejmenováni jsou všichni účastníci tohoto novinářského šetření). Ten mimo jiné uvádí: „Jakýkoli rozkaz lze splnit všelijak a musím se přiznat, že bych raději odzbrojoval, než zabíjel…, ale o tom se rozhodne až v okamžiku, kdy se opravdu ocitnu v boji. Teď mě děsí o něčem takovém přemýšlet.“
Vyhnout se válce
Mnohem tísnivěji na něj ale nakonec působí „dospělí chlapi, kteří se za každou cenu snaží mobilizaci vyhnout“. Myslí si také, že „Rusko je demokratická země, i když se občas dopouští přešlapů… Ve srovnání s devadesátkami se ale země mění k lepšímu.“ Zároveň je přesvědčen, že „Rusko bylo v této válce rovnou označeno za jediného viníka, a přitom svým vpádem zachránilo tisíce životů.“ Zvláštní logika, ale zároveň důkaz, jak účinná je ruská propaganda.
Čtěte také
DW se samozřejmě zajímala i o názor odborníků. Politoložka Margarita Zavadská z Helsinské univerzity k problému říká: „Tito lidé odmítají uvěřit, že stát je může na frontu poslat naprosto libovolně a zacházet s nimi jako s kanónenfutrem. Přičemž ne proto, že by byli hloupí nebo naivní, ale proto, že pro člověka, který se nikdy neutkal s represivní mašinérií, je to pravda příliš tíživá… Lidé doufají, že stát je i ve válečné situaci ochrání, a nevěří, že by je prostě mohl nechat na holičkách.“
Podobně uvažuje i politolog a odborník na východoevropský prostor z Brémské univerzity Nikolaj Mitrochin: „Mobilizovaným se slibují velké peníze a míra frontového nebezpečí se bagatelizuje. V Rusku se všeobecně ví, že země bojuje a že na frontě můžete snadno přijít přinejmenším ke zranění, ale to je asi tak všechno. Hlásné trouby režimu jedou na plný výkon, kdežto vlastní schopnost ruských mužů vzdorovat a podpora ze strany rodiny jsou nízké.“ Tolik sociolog Nikolaj Mitrochin.
Takže se není co divit, a pokud ruské ztráty na Ukrajině nezačnou být katastrofální, zřejmě to tak půjde dál.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
