Léky
Na otázku, kdo má pravdu ve sporu mezi distributory léků a ministrem zdravotnictví, je jednoduchá odpověď. Všichni. Distributorům nelze vyčítat, že chtějí dostat za zboží zaplaceno, a ministr se nemýlí, když mluví o vydírání. Tři nejvíce zadlužené nemocnice mají problém s úhradou čtyř set milionů dluhu. Distributoři přitom hovoří o "hloupých čtyřech stech milionech", které stačí zaplatit, aby byla odvrácena jejich hrozba, že nemocnice budou bez léků.
Z pohledu zisků farmaceutického průmyslu skutečně představuje těch čtyři sta milionů drobné. Distributorům, kteří kontrolují devadesát pět procent trhu, jde ale nejspíše o víc, než je splatnost pohledávek. Nelíbí se jim ministr, který jim chce úsporami na lécích kazit byznys. Nejspíše usoudili, že právě nyní je ta pravá příležitost mu ukázat, kdo je tady pánem. Jsou si jisti, že s nimi výrobci léků nezruší smlouvy a kalkulují s tím, že se ministrovi nepodaří zajistit léky pro české zdravotnictví odjinud. Pak by mu nezbylo než akceptovat ultimátum distributorů a navýšit lékovou přirážku na původních dvaatřicet korun.
Rathova pozice nevypadá dobře. Jeho soupeři mají za rukojmí pacienty, za které přitom na rozdíl od něj nenesou odpovědnost. Ve chvíli, kdy zemře první pacient, na jehož potíže bude chybět lék, pokrčí obchodníci rameny, zatímco ministra lidé roztrhají v zubech. Nápadu doktora Ratha svolat bezpečnostní radu státu, jež by řešila stav ohrožení, se může farmaceutická lobby klidně smát. O tom, zda pacienti přežijí, se nerozhodne na schůzi vlády, ale na schůzi distributorů lečiv. Pacienti přežijí, pokud na tom lidé, kteří včera seděli za stolem na tiskové konferenci AVELU, slušně vydělají. Tak je to zařízeno a tak to i zůstane. Pokud jde o občana, učiní moudře, když bude během této války zdráv.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.