Léky

Z pohledu zisků farmaceutického průmyslu skutečně představuje těch čtyři sta milionů drobné. Distributorům, kteří kontrolují devadesát pět procent trhu, jde ale nejspíše o víc, než je splatnost pohledávek. Nelíbí se jim ministr, který jim chce úsporami na lécích kazit byznys. Nejspíše usoudili, že právě nyní je ta pravá příležitost mu ukázat, kdo je tady pánem. Jsou si jisti, že s nimi výrobci léků nezruší smlouvy a kalkulují s tím, že se ministrovi nepodaří zajistit léky pro české zdravotnictví odjinud. Pak by mu nezbylo než akceptovat ultimátum distributorů a navýšit lékovou přirážku na původních dvaatřicet korun.

Rathova pozice nevypadá dobře. Jeho soupeři mají za rukojmí pacienty, za které přitom na rozdíl od něj nenesou odpovědnost. Ve chvíli, kdy zemře první pacient, na jehož potíže bude chybět lék, pokrčí obchodníci rameny, zatímco ministra lidé roztrhají v zubech. Nápadu doktora Ratha svolat bezpečnostní radu státu, jež by řešila stav ohrožení, se může farmaceutická lobby klidně smát. O tom, zda pacienti přežijí, se nerozhodne na schůzi vlády, ale na schůzi distributorů lečiv. Pacienti přežijí, pokud na tom lidé, kteří včera seděli za stolem na tiskové konferenci AVELU, slušně vydělají. Tak je to zařízeno a tak to i zůstane. Pokud jde o občana, učiní moudře, když bude během této války zdráv.