Lehčí a rychlejší roboti pro výzkum hlubin

5. listopad 2010
Monitor

Dálkově ovládaná podvodní vozidla pro výzkum mořských hlubin mají jeden zásadní nedostatek: jsou extrémně pomalá. Těch, která by měla být spuštěna v příštím roce, se to už ale týkat nebude.

ROV neboli dálkově ovládaná podvodní vozidla bývají k mateřské lodi připoutána kabelem silným okolo 2,5 cm, který jim dodává elektrickou energii. Tažení tak silného kabelu do mnohakilometrových hloubek roboty zákonitě brzdí: typická rychlost jejich pohybu je menší než 2 km/h. Tlusté kabely však podle amerického designéra Grahama Hawkese, který navrhl okřídlený typ ponorek Deep Flight z uhlíkových vláken, nejsou zcela nezbytné.

Technologie napájení bateriemi pokročila natolik, že se robot může vydat i do těch nejhlubších míst oceánů a potřebnou energii si nést s sebou v podobě vysokokapacitní lithiové baterie. K ovládání robota z mateřské lodi by pak stačilo optické vlákno o průměru 2 až 4 milimetrů, které by se za robotem odvíjelo podobně, jako vlákno hedvábí za pavoukem tkajícím síť. Graham Hawkes už navrhl tři typy podvodních „pavoučích“ robotů SpiderOptic. Budou vybaveny lehčími a menšími modely než předchozí typy a rychlost jejich pohybu by měla přesahovat - na hlubinné poměry přímo závratných - 10 km/h.

Největším z nových typů ROV je třímetrový robot U-11000, který je určený především pro dlouhodobé sledování oceánu a opravné mise při katastrofách podobných úniku ropy z Deepwater Horizon. K vypuštění by měl být připraven v prvním čtvrtletí příštího roku. 2,5 metru vysoký T-6500 vybavený dvojicí ližin je určený pro průzkum dna a vědecké mise. Poslední z trojice je průzkumný model F-11000, který představuje hybrid mezi dálkově ovládaným (ROV) a autonomním (AUV) podvodním vozidlem.

Zdroj: NewScientist, Hawkes Remotes

autor: redakce ČRo Leonardo
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.