Legionáři přišli bránit Ukrajinu proti zlu. Kvůli penězům se sem jet nevyplatí, popisuje český dobrovolník

Se souhlasem prezidenta republiky se do bojů na Ukrajině zapojil i český dobrovolník Milan Švrčina, který byl loni na frontě raněn a po návratu opět působí v Mezinárodní legii, kde se nyní stará o týlové zabezpečení a distribuci humanitární pomoci, například zdravotnických potřeb.

Čtěte také

Blíží se nejzásadnější bitva války na Ukrajině. Může určit vítěze této fáze, soudí bývalý náčelník generálního štábu Šedivý

„Je to symbolicky nesmírně nádherný projekt, v jejích řadách tam bojují Poláci, Češi, Američané, Peruánci, Irové, zkrátka lidé z celého světa. Jsou tam různá náboženství od křesťanů po muslimy, ale ta jednotka táhne za jeden provaz,“ popisuje s tím, že štáb a týlové zabezpečení, ve kterém nyní působí, řídí Ukrajinci.

Zatímco v bojových jednotkách se často mluví anglicky nebo třeba španělsky, na úrovni štábu se často přechází do ukrajinštiny. Švrčina, který je civilním povoláním středoškolský učitel, proto pomáhá i s tlumočením.

Motivace členů legie jsou různé, mnoho z nich přišlo na Ukrajinu bojovat za demokracii, protože jim nebylo lhostejné, že jsou zde zabíjeni civilisté. „Opravdu šli bránit tu zem proti zlu, aby nemusely bojovat naše děti. Je v tom i nádherný romantismus, jaký přivedl Byrona do války za nezávislost Řecka,“ popisuje s odkazem na anglického básníka 19. století.

„Popravdě se sem dostanou i lidé, kteří tak proplouvají životem, vyhledávají vášeň a chtějí si rychle vydělat. Kvůli penězům se sem nevyplatí jet, ale jsou lidé, kterým vidina toho, že se budou moci na propustce opít a bláznit v nevěstinci, stačí, aby to nebezpečí podstupovali. A to jsou lidé, kteří v těch nejhorších situacích spíš selhávají,“ dodává.

Putinovo vítězství

Jednotce se nevyhýbají ani ztráty, které jsou prý zhruba na podobné úrovni, jaké má ukrajinská armáda, protože plní podobné úkoly. „Na jaře na vrcholu ruské ofenzivy jsme možná každý týden měli poslední rozloučení na hřbitově. Je to věc, se kterou se úplně vyrovnat nelze. Pokaždé, když zemře někdo, koho jste znali, tak se s tím člověk musí vyrovnávat znovu,“ přiznává Švrčina.

Čtěte také

Libor Dvořák: Problémy ruských navrátilců z války na Ukrajině

Jedním ze způsobů, jak se vyrovnat se smrtí, je prý práce: „Už Periklés ve své řeči nad padlými z peloponéské války říkal, že my, co jsme přežili, jsme zavázáni k práci tím, že jiní za demokracii položili život,“ doplňuje.

Rozhodující ukrajinská ofenziva se zatím stále nerozvinula podle očekávání. Švrčina připouští, že řadový dobrovolník při pohledu zdola nedokáže zhodnotit, jak se situace na frontě vyvíjí. Ovšem i v době, kdy to z médií vypadá, že se nic neděje, tak na frontě umírají lidé.

Švrčina se podle svých slov doma nesetkal s otevřeně negativními názory na své působení. Každý člověk, který je proti pomoci Ukrajině, je v jistém smyslu vítězstvím Vladimira Putina.

„On by hrozně rád ukázal prstem na Evropu a řekl: ‚Já jsem tuhle zemi, která vůči vám byla přátelská a chtěla být evropská, napadl, bombarduji ji a zabíjím tam. A když tam zabíjím dost dlouho, tak vy už říkáte, ať se nějak dohodneme a máme zase své pohodlí.‘ Pokud by se to takto překlopilo, bylo by to pro Putina vítězství,“ uzavírá.

Poslechněte si celý rozhovor v Interview Plus.