Legální cesty pro migraci neexistují. Většina příchozích ale nárok na azyl má, upozorňuje Rozumek

Jak vysvětluje, v uprchlických zařízeních v Albánii, jejichž provoz vyjde na asi 3,5 miliardy korun ročně, budou žádosti o azyl vyřizovat italští úředníci. Kdo ochranu získá, bude moci odejít do Itálie. Naopak neúspěšné žadatele bude země na vlastní náklady vracet mimo Evropu.

„Je problém lidi vracet z Itálie i z celé Evropy a nevidím naději, že by to nebyl problém z Albánie. Je to spíš psychologické odstrašení, které má uprchlíky varovat, že se do Itálie nedostanou,“ soudí s tím, že deportováni tam mají být zejména mladí muži, naopak rodiny s dětmi jsou z opatření vyňaty.

Čtěte také

Evropa hledá svou Albánii, zemi, která by souhlasila s budováním táborů pro migranty, říká novinář

Podobné mechanismy zkoušejí zavádět i další země. Například Německo jedná s Uzbekistánem o příchodu kvalifikovaných pracovníků, přičemž opačným směrem by měli putovat neúspěšní žadatelé o azyl z Afghánistánu.

Podle Rozumka to ale není v souladu s mezinárodním právem, pokud lidem při návratu cokoli hrozí. Na podobném principu funguje dohoda Evropské unie s Mauretánií. Zatím se ale neukázalo, že by byl někomu usnadněn příchod do Evropy.

„Místo toho je tlak na kontroly pobytu u lidí ze Senegalu a dalších okolních zemí, kteří tam mají právo být. Vytváříme tím umělé hranice, které dříve nebyly, což brání v přirozeném rozvoji. Myslím, že je to slepá cesta,“ podotýká s tím, že pozornost by se měla věnovat podmínkám v zemích původu, aby z nich lidé nemuseli odcházet.

Legálně to nejde

Rozumek dále uvádí, že například lidé z Blízkého východu mají v současnosti prakticky nulové legální možnosti, jak se mohou dostat do Evropy. Nefunguje podle něj ani slučování rodin, kterému se údajně české ambasády a ministerstvo vnitra usilovně brání.

Čtěte také

Německá společnost je přetížená a tlačí na politiky, ať něco dělají s migrací, popisuje politolog

„Legální cesty v podstatě neexistují, proto téměř všichni přicházejí nelegálně a naši politici je s radostí nálepkují jako nelegální migranty. Podle unijních statistik ale většina z nově příchozích nakonec azyl získá, protože jsou ze zemí, kde jsou lidská práva masivně porušována,“ upozorňuje.

Rozumek souhlasí s názorem předsedkyně Komise, že je potřeba upravit definici třetí bezpečné země. „Ale z opačného konce. Unie ale s radostí uzavírá dohody v podstatě s kýmkoli, kdo je ochoten uprchlíky zastavovat za jakoukoli cenu,“ podotýká a dodává:

„Máme informace, že například tuniská vláda v podstatě odváží uprchlíky do pouště a nechává je tam zemřít. Podobně Turci nuceně vracejí uprchlíky do Sýrie a Afghánistánu. Nám je z toho špatně, ale tleskáme, že dohoda funguje.“

Poslechněte si celý rozhovor v Interview Plus.