Leden 1991 – jak se měnily cenovky ze dne na den

Je rozhodně zajímavé s odstupem čtvrtstoletí naslouchat autentickým projevům výrobců, překupníků, prodejců, kupujících, komentujících...Ty všechny – a také tehdejšího ministra financí Václava Klause – v našem pořadu uslyšíte.

Je v tom velký zmatek. Věděl jsem, že bude precenění, ale nenapadlo mě, že to bude v každém obchodě tak jiné. Já jsem obešel několik obchodů a třeba máslo se prodává od 14 do 28 korun.

Leden 1991 – rozjásané a opojné sebeuspokojení ze sametové revoluce a poněkud abstraktní mudrování o nutných společenských změnách dostává svou ekonomickou podobu, či snad lépe řečeno korekci.

Zpravodajský šok jsem zažil ve Fontaně, kde mi řekla vedoucí, že otevřeno měli v sobotu i v neděli po celý den. Navíc mají slevu 30 % na zimní bundy i ponožky levnější, než mají ve státním obchodě.

Jsou uvolněny maloobchodní ceny, což s přetrvávající soustavou rozličných státních monopolů, neviditelnou sítí dlouholetých klientelistických vazeb, existencí nejrůznějších výrobních i prodejních dinosaurů a výrazným deficitem základních morálních hodnot vytváří naprosto unikátní prostředí rozkládajícího se reálného socialismu s malými ostrůvky tržní deviace. Poslední slovo je přitom myšleno jak v pozitivním, tak negativním významu.

V obuvi zimní boty neměli, v papírnictví chyběl toaletní papír. V prodejně elektro nemají baterie. Odpověď je vždy stejná – nemáme, nevíme, kdy budeme mít, ptejte se za 14 dní.

Tento hybrid - a těžko se něčemu takovému vyhnout i v případě, že by se některé kroky ekonomické reformy učinily v jiném pořadí – logicky vyvolával či posiloval nejrůznější deziluze. O vůli k utahování opasků je samozřejmě snazší mluvit, než si je opravdu utáhnout.

Zvlášť když se toto utahování týká pouze některých a pravidla, lze-li vůbec o něčem takovém mluvit, jsou velmi nejasná a proměnlivá.