Lavr Kornilov a jeho puč, který se nejspíš nekonal

Možná to bylo jen nedorozumění

Po pádu carského režimu počátkem března 1917 se řízení země ujala Prozatímní vláda, současně s ní ale vytvářely paralelní mocenské centrum i sověty. Historikové se shodují, že jakékoli orgány měly ale faktickou moc nanejvýš v místě, kde zrovna zasedaly.

Rozklad úředních struktur byl nepředstavitelný, v jednotlivých guberniích neomezeně rozhodovali místní vládci – a do toho země válčila. Protože představitelé demokratických sil neměli dostatek moci pro nějaké zásadní kroky, nabízelo se řešení typické pro podobnou situaci: vojenský převrat, nebo lépe – generálský puč.

Historikové se přiklánějí k variantě, že vlastně šlo o nedorozumění mezi tehdejším premiérem Alexandrem Kerenským a generálem Lavrem Kornilovem. Ovšem nedorozumění možná záměrně vyvolané.

Hrdina bez urozeného původu

Lavr Georgijevič Kornilov (1870 – 1918) byl v ruském prostředí mimořádně populárním a schopným generálem. Byl jedním z těch, kteří se vypracovali „z ničeho“. V carské armádě bylo neobvyklé, aby tak vysoce postavený generál neměl šlechtický původ – a Kornilov pocházel z rodiny vysloužilého kozáka. Navíc žil s rodiči na hranicích s Čínou.

Vše dokonale využil: ať už přišel na kteroukoli vojenskou nebo válečnou školu či akademii, rázem patřil mezi jednoho z nejlepších studentů. Exotické prostředí Dálného východu mu dalo znalost netypických jazyků (angličtina, francouzština a němčina byla pro ruskou generalitu samozřejmostí), domluvil se některými čínskými a indickými dialekty a to byl základ pro jeho kariéru rozvědčíka.

Na počátku první světové války velel brigádě. Byl mužem ověnčeným mnoha řády a provázený pověstí neohroženého hrdiny. V dubnu 1915 padl do rakouského zajetí, podařilo se mu ale utéct a v létě 1916 se opět hlásil v ruském generálním štábu.

Puč prostřednictvím telegrafu

Generál Lavr Kornilov v roce 1917 |foto: Public domain, Wikimedia Commons

Shodou okolností Kornilov v březnu 1917 zatýkal manželku odstoupivšího cara Mikuláše a jeho děti, na vlastní přání se pak vrátil na frontu a v červenci se stal vrchní velitelem celé ruské armády.

Pohled na totální rozklad na frontách i v zázemí jej vedl k zásadnímu vystoupení na státní poradě Prozatímní vlády 15. srpna 1917, kde formuloval tvrdé požadavky: hlavní autorita v armádě se vrátí zpět do rukou důstojníkům, bude znovu zaveden trest smrti pro zběhy a povstalce, budou uvolněny peníze na posílení průmyslu a podporu výroby zbraní a jiné techniky, Rusko bude pokračovat ve válce, dokud nenastane mír.

Radikální rétoriky se patrně premiér Kerenskij zalekl a mezi ním a Kornilovem mělo dojít k telegrafické komunikaci, kterou Kerenskij vyhodnotil jako Kornilovův pokus o puč a generála odvolal. Kornilov se po obdržení telegramu o odvolání domníval, že Kerenskij padl v Petrohradu do rukou bolševikům a nejedná svobodně – a vyslal do Petrohradu vojáky. Kerenskij tak měl „důkaz“ o puči a bývalého vrchního velitele armády nechal uvěznit.

Osvobozen byl až v listopadu po bolševickém puči a ihned začal formovat Dobrovolnickou armádu. Jeho boj s bolševiky nebyl dlouhý. V dubnu 1918 jej zabil zbloudilý granát nedaleko Jekatěrinodaru. Byl sice pohřben s vojenskými poctami, ale bolševici po objevení hrobu tělo vykopali a zhanobili.