Krása v příbězích žen, které přežily gulag. Oblečené k tanci na sněhu od Moniky Zgustové

Příběhy přeživších ruských vězení a gulagů, jak je zachytila Zgustová, nejsou plné zla a nepochopitelného a brutálního násilí, byť se jak fyzické, tak psychické terorizování nevyhýbalo ani ženám.

Hrdinky knihy totiž kromě děsů tehdejší doby popisují především neuvěřitelnou sílu přátelství.

To ale bylo v táborech často výjimečné, jakmile spoluvězni navázali jakýkoli bližší vztah, poslali je jinam. Součástí trestu totiž byl i psychický teror, který spočíval právě v přetrhání jakýchkoli vazeb, ať už v táboře či s bližními doma.

Ti, kteří dokázali přátelství navázat a po určitou dobu si je udržet, měli i větší šanci, že přežijí. K tomu jim pomáhalo také vnímání okolní krásy podivuhodné sibiřské krajiny.

Zaobírat se vlastním neštěstím, lítostí a smutkem po milovaných daleko doma bylo jednoduché a mnozí mu propadli, někteří raději zvolili dobrovolnou smrt, o což se pokusila i Valentina Ijevleva v příběhu nazvaném Uvězněná Psýché. Osud tomu ale tehdy chtěl jinak a ona i po vypití sklenice nehašeného vápna přežila, podobně jako mnoho dalších, zejména díky laskavosti jiného vězně.

Skutečná Pasternakova Lara

Vůbec nejhrůzněji se propracovaný systém zavírání a trestání ruské inteligence a umělců projevuje v kapitole Eurydiké v podsvětí, v příběhu „pasternaček“, což je přezdívka, kterou v gulagu dostaly matka s dcerou Olga Ivinská a Irina Jemaljanova díky jejich blízkému vztahu s ruským spisovatelem Borisem Pasternakem.

Čtěte také

Boris Pasternak. Básník, který nechtěl pochopit své bludy

Právě jeho se ruské úřady snažily potrestat tím, že jeho blízké přítelkyně odsoudily k mnoha letům v táborech nucených prací. Zvláštní vztah s básnířkou a spisovatelkou Olgou Ivinskou inspiroval Pasternaka k vytvoření postavy Lary z románu Doktor Živago, což je vrcholné dílo slavného ruského spisovatele.

Neobyčejný a s Pasternakem spjatý byl i osud básnířky Mariny Cvetajevy, jejíhož muže a dceru uvěznili. Manžela Sergeje Efrona ve vězení umučili, dceru Ariadnu Efron poslali na Sibiř, odkud si dopisovala s blízkým rodinným přítelem Borisem Pasternakem. Samotné básnířce Cvetajevové znemožnili najít si práci. Sovětská KGB ji nakonec dohnala k sebevraždě.

Jejich osud zachycuje vyprávění Elly Markman v kapitole Judita dvacátého století, která se vrací i k vlastním prožitkům. Její rodinu stíhaly represe po tři generace, přičemž začaly už v roce 1924. Zvláštní a přesto ne zcela výjimečné je, že vězení se nevyhýbalo ani komunistickým rodinám a aktivistům.

V očích sovětských úřadů nicméně stačil jakýkoli „přestupek“ vůči komunistické ideologii či Sovětskému svazu, aby nechaly zavřít nevinné.

Zajímavý je jistý rozpor mezi vnímáním let nuceně odžitých v gulagu: zatímco jedna vypravěčka svého životního příběhu říká, že bez této kapitoly by nebyla úplná, druhá považuje tyto roky za naprosto ztracené a po svém propuštění se s vervou pustila do studia a práce.

Monika Zgustová ve své knize osudy každé z žen zachycuje střídmým úsporným stylem, díky kterému vyniknou jemné nuance ve vyprávění každé z nich.

Monika Zgustová

Česká autorka žije v Barceloně. Zabývá se mimo jiné českou a ruskou literaturou a historií.

Rusko poprvé navštívila roku 1999 a následně znovu v roce 2008, kdy přijala pozvání spisovatele Vitalije Šentalinskije na setkání bývalých vězňů gulagu. Právě tam ji napadlo, že s několika ženami, které ony hrůzy přežily, udělá rozhovory. Ty pak přepsala do knihy Oblečené k tanci na sněhu.