Lajnuje se hřiště na volby, hra ještě nezačala

Premiér Jan Fischer si zve jednotlivé politiky a ti mu slibují, že už žádné dluhy dělat nebudou, případně že zabrání tomu, aby je dělali jiní. Tak například prezident Václav Klaus přislíbil, že bude vetovat každý zákon, který by dál zvyšoval schodek rozpočtu, předseda Senátu Přemysl Sobotka se zavázal k témuž jménem pravicových senátorů. Ani předsedové velkých stran Mirek Topolánek a Jiří Paroubek žádné další dluhy nechtějí. Ve hře jsou možná jenom třinácté důchody, které doporučují sociální demokraté, zároveň je však chtějí zaplatit z dividend společnosti ČEZ. Projít ještě mohou vyšší dávky mateřské, protože si je vedle sociálních demokratů a komunistů přejí také lidovci ale to není zase tolik peněz.

K aktivnímu boji za úspory se hlásí i ministr financí Eduard Janota, který chce svolat speciální komisi, aby připravila reformu důchodů a ušetřila tak další peníze.

Ovšem náhlá odpovědnost, kterou politici pocítili při pohledu na zdevastované státní finance, je mnohem spíše jenom zdání. Správnější je zmíněné manévry chápat jako technologický proces, který má zabránit tomu, aby došlo před květnovými volbami k nějakým malérům. Jedním z nástrojů je Fischerovo sondování, jestli strany nechtějí během předvolební kampaně sáhnout do rozpočtu a přivodit tak veřejným financím neřešitelné potíže.

Strany by pochopitelně rády něco rozdaly, protože by tak nakupovaly hlasy za cizí peníze. Ovšem v této chvíli se zdá, že se do značné míry mohou dohodnout na všeobecné zdrženlivosti. Pravidlo "nekupuj hlasy, ani já je nebudu kupovat" může opravdu zabránit mnoha nemilým překvapením.

Varování Klause a Sobotky, že budou vetovat jakékoli zákony zvyšující státní výdaje, patří rovněž k technologii. V této souvislosti hraje roli také debata o termínu voleb. Do konce volebního období v květnu jsou plánovány ještě tři sněmovní schůze.

Zákony zvyšující státní výdaje zvláště prostřednictvím sociálních dávek budou projednány v prvním čtení na schůzi koncem ledna. Druhé a třetí čtení proběhnou na schůzi v polovině března. Dá se tedy říct, že sněmovna schválí zákon ve třetím čtení nejdříve po patnáctém březnu. Když bude chtít Senát zákon vetovat a zároveň bude zdržovat, může sněmovna jeho veto přehlasovat nejdříve po dvacátém dubnu. Případné prezidentské veto se pak stihne až po patnáctém květnu.

Proto trvají pravicoví politici na tom, aby volby proběhly v co možná nejčasnějším termínu, tedy patnáctého května. Když budou zvoleni noví poslanci, neodváží se stará sněmovna prezidentské veto přehlasovat. Ovšem pravice od zmíněných představ ustupuje, protože si uvědomila, že nejsou příliš realistické. Ať jsou volby počátkem nebo koncem května, volební období sněmovny končí až třetího června a levicoví poslanci ze staré sněmovny jsou odhodláni prosazovat svou klidně i po volbách. Spory ve staré sněmovně by pak mohly zkomplikovat ustavení nové sněmovny a především nové vlády. Proto prezident Klaus rozumně radí, udělejme pěkně jedno po druhém: až vyřídí stará sněmovna svou agendu, můžeme zvolit novou.

V prvním pracovním týdnu nového roku tedy nešlo o záchranu veřejných financí, jen se lajnovalo hřiště pro nadcházející volby. Využívá se k tomu rétorika, jak se má šetřit, ve skutečnosti však jde o vytvoření modu vivendi, který umožní politikům víceméně kultivovaný souboj o voličské hlasy.

To bohužel neznamená, že veřejné finance pomoci nepotřebují. Ovšem iniciativa Eduarda Janoty ve věci penzijní reformy ukazuje, že jim přinejmenším do voleb nikdo pomáhat nebude. Nepochybně je užitečné nějakou reformu penzí promýšlet. Ovšem stěží bude schválena v nadcházejícím volebním období, protože se u ní musí počítat s vysokými vstupními výdaji a peníze nejsou. A i kdyby schválena byla, pomůže rozpočtu nejdříve za deset nebo patnáct let.

Aktivní zásahy do rozpočtu by byly pochopitelně možné i do voleb, třeba se mohou zprůhlednit veřejné výdaje, nebo se dá šetřit na sporných investicích, ale to se debatami o penzích spíše odsune.

Stojí vůbec za pozornost, že někdo chce spravovat stát ve chvíli, kdy má nedostatek peněz a kdy bude nutné šetřit. Ministr financí Janota tvrdí, že se těší až ze svého úřadu odejde. Představitelé stran se tváří, že chtějí zemi řídit a zachránit tak národ z finančních potíží. Ovšem příliš aktivní také nejsou a případné úspory, které by daly rozpočet do pořádku, před volbami příliš neinzerují. Vznikají sice nové strany, ovšem v jejich čele vidíme samé staré tváře. Dosavadní establishment se tedy chce udržet u moci, ale víc z povinnosti, protože nechce přijít o své zaměstnání a vliv. Začátek je tedy ospalý a záplatka nevalná, musí si říct ten, kdo chce sledovat letošní volební detektivku. Měli bychom od politiků chtít víc, než aby volby brali jako prostou formalitu.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .