Kwangdžu – město umění, vizitek a revoluce
Pokud o šestém největším městě Jižní Koreje Kwangdžu předem nic nevíte, můžete se domnívat, že jste se ocitli v typickém korejském velkoměstě s úctyhodným centrem určeným pro shopping, občerstvení a zábavu.
Na prosvětlenosti, neonech, barevnosti a blikajících ozdobách dlouhých nákupních tříd si Korejci obzvlášť zakládají. To už vás ale nijak nepřekvapuje. Jde o kolorit korejských obchodních zón, ke kterému patří taky rytmy linoucí se z každého vyleštěného krámu a naháněči lákající před luxusními značkovými obchody k jejich návštěvě. Nemůžete si je splést: oblečení jsou do jednoho v subtilních sakách zvýrazňujících postavu, ostříhaní a dokonale natužení podle posledního trendu, jsou na vás milí a vyznají se ve všem, co pochází ze západu. S Kwangdžu možná budete chtít být rychle hotovi, protože jste už nakoupili jinde.
Pokud však dobře hledáte a nenecháte se zmást právě probíhající generální rekonstrukcí centra města, zjistíte, že byste Kwangdžu velmi podcenili, kdybyste jej považovali pouze za zbytnělou obchodní zónu. Hlavní město provincie Jižní Čolla s téměř půldruhým milionem obyvatel známé jako Gwangju Metropolitan City je totiž městem umělců, kultury a designu. Ale především místem, které sehrálo zásadní roli v historii Jižní Koreje. Svým bojem za demokracii a lidská práva si vysloužilo přízvisko „duše revolucionářská“.
Ve velmi živé paměti zůstávají v celé Jižní Koreji krvavé události, které jsou označovány jako Demokratizační hnutí v Kwangdžu nebo taky 518 jako připomenutí data 18.5., kdy v tomto městě v roce 1980 začalo tzv. květnové povstání. Proti nastupující vojenské vládě Čon Tu-hwana se tehdy ozvali studenti a neozbrojení civilisté. Demonstrace však byly nadmíru brutálně potlačeny armádou a obyvatelé Kwangdžu nemohli zapomenout nejen na to, jak byli demonstranti bezhlavě tlučeni obušky a bodáni bajonety, ale rovněž na fakt, že tehdejší vláda odmítla přijmout jakoukoli odpovědnost za incident a nevyjádřila sebemenší soucit s obětmi tragédie. Oficiálně dvě stě, ale údajně až tisíce obětí vojenského zásahu jsou dnes uctěny v tamním Památníku obětí povstání.
Vraťme se ale ke Kwangdžu, městu kultury a umění. Už poosmé se tam bude konat designové bienále, přesvědčivě zní i název Asijský kulturní komplex, k němuž vás směřují ukazatele na každé křižovatce. A co teprve Gwangju Art Street, 300 metrů dlouhá ulice, která upozorňuje na tradiční korejské umění. Narazíte tam na vše od kaligrafie, přes malby, keramiku, sochy až po industriální art. Vyhlášený je zejména sobotní bleší trh s rozsáhlou „galerií pod širým nebem“ a pověstnými příběhy, které sběratelé korejského umění vyprávějí o vystavovaných kouscích.
Jedna věc vás ale možná v Kwangdžu zklame. Pokud jste si město kultury a umělců představovali jako bohémské místo s koncentrací rozervaných malířů a muzikantů zpívajících s kytarou na ulici, musím vás vyvést z omylu. Spíše narazíte na spoustu „designových studií“, což jsou ovšem často tiskárny vizitek. A taky se nenechte překvapit, když se pod honosným názvem „vocal music research academy“ bude skrývat bar s dýdžejem. Jaký podnik hledat za slovy „karma bodyart academy“, to si už domyslete raději sami. Každopádně podobných podniků lze v Kwangdžu ve spleti ulic s restauracemi, bary a kluby najít nespočet. Představte si něco jako ostravskou Stodolní ulici. Jen zhruba stokrát větší.
Pokud si můžu dovolit tip na závěr, nezapomeňte navštívit některou z korejských pivnic, kterým se říká hof. A rozhodně si vyřiďte poštu v internetové kavárně. V tomto případě se ale Korejci s noblesními názvy neobtěžují: zakouřeným tmavým doupatům, kde místní vysedávají u počítačových her, se v Jižní Koreji říká PC zóny. Kvůli nim by ale do Kwangdžu bylo škoda jezdit. Tuhle kulturu má v nabídce každé provinční jihokorejské městečko. A tím Kwangdžu rozhodně není.
Archiv seriálu Dvanáctkrát Jižní Korea:
http://www.rozhlas.cz/leonardo/svet/_themeline/1135
Pod čarou:
Květnové povstání v Kwangdžu:
Po celé dvacáté století Jižní Koreu, která se vždy proklamovala jako antikomunistická země, průběžně provázely studentské demonstrace upozorňující na nedostatečně demokratické postupy vládních představitelů. V Kwangdžu byla v roce 1980 jedna z podobných studentských demonstrací označena vládou za rebelii podnícenou komunisty a přerostla v květnové povstání, po němž zůstaly stovky až tisíce obětí. Květnové události roku 1980 jsou označovány jako Demokratizační hnutí v Kwangdžu nebo taky 518 jako připomenutí data 18.5.1980, kdy v tomto městě začalo povstání proti nastupující vojenské vládě Čon Tu-hwana.
Po atentátu na prezidenta Pak Čong-huiho v roce 1979 se objevily snahy o nové uchopení moci v Jižní Koreji. V dubnu 1980 převzal generálmajor Čon Tu-hwan ilegálně kontrolu nad Korejskou bezpečnostní službou, nejmocnější civilní organizací v zemi, aniž by se vzdal své armádní příslušnosti. Čonovo jmenování vyvolalo v Soulu vlnu studentských demonstrací, volajících po jeho rezignaci. Nepokoje se poté přesunuly do hlavního města provincie Jižní Čolla Kwangdžu. 18. května vyšli do ulic studenti Národní univerzity Čonnam, kteří mimo jiné požadovali ukončení stanného práva, ale jejich demonstrace – považovaná za komunisty podnícenou rebelii - byla potlačena armádou tak brutálním způsobem, že šokovala a pobouřila celé město. 21. května propuklo v Kwangdžu povstání, studenti a občané se zmocnili zbraní a začali přebírat kontrolu nad městem. Protivládní demonstrace se začaly šířit i do dalších jihokorejských měst a oblastí. Kwangdžu bylo obklíčeno tisíci vojáků, zatímco občanská rada jednala o příměří s armádou a neúspěšně žádala Spojené státy americké o zprostředkování. Nakonec armáda vnikla do města a znovu bylo nastoleno stanné právo. Výsledkem květnových událostí v Kwangdžu byly stovky až tisíce mrtvých obyvatel Kwangdžu (informace o počtech se značně liší) a definitivní uchopení moci Čon Tu-hwanem, který se v únoru 1981 stal prezidentem. Incident v Kwangdžu rozpoutal silnou protičonovskou náladu, mimo jiné kvůli odmítnutí vlády přijmout jakoukoli odpovědnost za tragédii i kvůli tomu, že vláda neprojevila s obětmi žádný soucit. V roce 2002 byl v Kwangdžu otevřen Památník obětí povstání za demokracii v květnu 1980 a 18. května si v Jižní Koreji každoročně připomínají tuto nešťastnou událost.
Doporučujeme:
Přečtěte si knihu Dějiny Koreje (Nakladatelství Lidové noviny, 2009). Najdete tam informace o povstání v Kwangdžu v roce 1980 i o korejských autoritářských vládách a protestech v letech 1948-1990.
Pokud zatoužíte po korejské alternativě, navštivte tetovací studio Alien Art Work v Kwangdžu! Sídlí v jedné z uliček plné restaurací, barů a klubů. Tatérský mistr a jeho hiphopoví kamarádi vám doporučí i dobrou korejskou hudbu.
Hof má otevřeno! – dobrá zpráva pro všechny, kdo chtějí v Kwangdžu navštívit některou z korejských pivnic. Hledejte je zásadně v prvním patře budov (značeno jako 2F).
Podívejte se na:
Kwangdžu na Wikipedii (angl.):
Oficiální webové stránky korejského turismu, město Kwangdžu (angl.):
Povstání 18. května 1980 v Kwangdžu na Wikipedii (angl.):
Památník obětí povstání za demokracii v květnu 1980 (angl.):
Bienále v Kwangdžu na Wikipedii (angl.):
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
