Kukuřice ve stroji času

Kukuřice byla domestikována asi před 10 000 lety z divoké trávy jménem teosinte. Je poněkud matoucí, že moderní teosinte se od kukuřice dost liší – je vyšší, má několik stonků, samičí květenství rostou na bočních větvích a co je důležité, semena nedozrávají najednou, ale postupně během několika týdnů. Rostlina tak neměla nijak zvláštní předpoklady pro to, aby právě ji dávní zemědělci začali kultivovat. Proč se tak stalo, vysvětluje studie vědců ze Smithsonova institutu, kteří rostliny teosinte prohnali jakýmsi „strojem času“.

Dnešní atmosféra se od té, jaká panovala na Zemi před 10 000 lety, výrazně liší. Tehdy bylo o 2 až 3 stupně Celsia chladněji a hladina oxidu uhličitého byla pouhých 260 ppm. Na současnou hodnotu 405 ppm se dostala až po průmyslové revoluci. Vědci pěstovali teosinte ve skleníku v podmínkách, které simulovaly situaci před 10 000 lety. K jejich překvapení byl vzhled těchto rostlin diametrálně odlišný: „prehistorická“ teosinte se podobala domestikované kukuřici daleko víc než ta, která vyrůstala za současných podmínek. Rostliny byly nižší, měly jeden hlavní stonek ze kterého vyrůstala samičí květenství, a většina jejich semen dozrála najednou, takže bylo mnohem jednodušší je sklízet. To zřejmě ocenili i dávní zemědělci, kteří z potomka teosinte, domestikované kukuřice seté, učinili jednu z nejdůležitějších zemědělských plodin světa.

Příklad kukuřice také ukazuje, že předkové zemědělských plodin mohli na počátku domestikace vyhlížet jinak než dnes. Důvodem je takzvaná fenotypická plasticita: schopnost organismu měnit se v odpovědi na podmínky prostředí. Díky ní mohou geneticky identické organismy, které vyrůstají v odlišných podmínkách, vypadat velmi odlišně.

Zdroj: Smithsonian Tropical Research Institute