Kudy cestovaly kokosové ořechy

27. červen 2011
Monitor

V DNA kokosových ořechů jsou vidět dávné obchodní trasy austronésanů. Vedly z jihovýchodní Asie až na Madagaskar a východoafrické pobřeží.

Kokosové ořechy měly pro dávné obyvatele tropů hned několik výhod: poskytovaly vysoce kalorický zdroj potravy i dobře přenosnou zásobu vodu, ze skořápek se daly vyrábět nádoby a pevná vlákna poskytla materiál pro výrobu lan. Není proto divu, že když se lidé vydávali kolonizovat nová území, vzali si na palubu svých lodí i zásobu kokosových ořechů. Vědci proto předpokládali, že populace kokosových palem (Cocos nucifera) z celého světa bude víceméně uniformní. Výzkum evolučních biologů ze Spojených států, Francie a Austrálie však přinesl překvapivé výsledky.

Zkoumání takzvané mikrosatelitní DNA více než 1300 kokosových palem z celého světa odhalilo dvě odlišné populace, z nichž jedna pochází z Pacifiku a druhá z Indického oceánu. Jejich genetická diverzita je na jediný druh rostliny velmi vysoká a naznačuje, že kokosové palmy zde byly kultivovány nezávisle na sobě. V Pacifiku k tomu poprvé došlo na ostrovech a snad i na pevnině jihovýchodní Asie. Centrem kultivace kokosových ořechů v Indickém oceánu byla jižní Indie, Srí Lanka, Maledivy a Lakadivy. Výjimečné jsou kokosové ořechy ze západního Indického oceánu (především Madagaskaru a Komorských ostrovů), tyto ořechy představují genetickou směsku obou typů. Autoři studie jsou přesvědčeni, že pacifické kokosové ořechy se do Indického oceánu dostaly před několika tisíci lety, kdy austronésané vytvořili obchodní trasy mezi jihovýchodní Asií, Madagaskarem a pobřežím východní Afriky.

Zdroj: Science Daily, PLoS ONE

autor: redakce ČRo Leonardo
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.