Krize v Libanonu se prohlubuje

Tyto zdánlivě nesouvisející události jsou ve skutečnosti úzce propojeny, a dohromady tvoří velmi výbušnou směs.

Připomeňme si základní fakta - Libanon byl až do loňského roku pod syrským protektorátem, Damašek měl své lidi v libanonské armádě, policii a konec konců i vládě. To se zdánlivě změnilo, když vloni v únoru kdosi - pravděpodobně syrští agenti nebo jejich libanonští spolupracovníci - zlikvidovali populárního libanonského politika Rafíka Harírího. Statisíce lidí tehdy vyšly do ulic a společně s mezinárodním společenstvím donutily Sýrii se z Libanonu stáhnout.

V libanonské vládě ale i po prvních opravdu svobodných volbách zůstali spojenci Damašku, především zástupci hnutí Hizballáh. Mnozí pozorovatelé prorokovali srážku mezi protisyrskými sunnity, drúzy a křesťany - na jedné straně - a prosyrskými šíity a některými jejich spojenci na straně druhé. Během posledních dvaceti měsíců při nejrůznějších atentátů zahynulo několik politiků a novinářů, kteří se netajili svými protisyrskými názory. Pierre Džamail byl jen jeden z nich.

Narůstající napětí a případný konflikt byl pravděpodobně oddálen letní válkou mezi Izraelem a hnutím Hizballáh, při kterém se většina Libanonců semkla a alespoň verbálně podporovala hnutí Hizballáh proti Izraeli. Ve skutečnosti si zřejmě mnozí z nich přáli porážku a likvidaci tohoto hnutí, které si dělá zálusk na nadvládu nad celou společností, a které je nástrojem syrského vlivu v Libanonu.

Teď už ale začíná být jasné, že konflikt nelze zažehnat. Zdrojem střetu je zřízení soudu pro vrahy zmíněného Rafíka Harírího, který by ve spolupráci s OSN pracoval pravděpodobně na nedalekém Kypru. Vláda, většinu jejíchž členů tvoří blok Saáda Harírího, syna zavražděného Rafíka Harírího, tuto myšlenku prosazovala jako jeden ze svých hlavních bodů. To se však nelíbilo zástupcům Hizballáhu, kteří měli ve vládě také své zástupce. Když čtyři-a-dvacetičlenný kabinet minulý týden zřízení zvláštního mezinárodního tribunálu odhlasoval, pět prosyrských ministrů Hizballáhu okamžitě odstoupilo.

Od té doby se situace neustále vyostřuje. Hizballáh tvrdí, že vláda ztratila legitimitu a žádá její rezignaci. Vůdce Hizballáhu Hasan Nasraláh v neděli vyzval své stoupence, aby byli připraveni na pokyn hnutí na masových shromážděních požadovat ustavení vlády národní jednoty. V takové vládě by Hizballáh znovu získal pozice a měl vliv na další postup kabinetu. Hraje se tu ale o víc než je zřízení tribunálu, který by pravděpodobně odhalil syrskou účast na vraždě Rafíka Harírího. Hizballáhu jde o udržení pozice jediné ozbrojené síly v libanonské politice.

Koncem minulého týdne libanonský spolupracovník izraelského listu Jerusalem Post uveřejnil výpovědi libanonských civilistů, kteří tvrdili, že přes libanonsko-syrskou hranici se v noci v nákladních autech pašují zbraně. Těch se ale v současné době musejí bát obyčejní Libanonci víc než stát Izrael.

Protisyrští prozápadně orientovaní Libanonci po skončení letní války Hizballáhu s Izraelem žádali odzbrojení tohoto hnutí. Dnes si s hořkostí uvědomují, že svou šanci Hizballáh odzbrojit propásli. A jak se ukazuje, tento proces nyní nabral naprosto opačný směr, a už nepůjde zastavit, protože Hizballáh je dnes silnější a odhodlanější než regulérní libanonská armáda.

Sebevědomí ale neroste jen Hizballáhu, ale i Sýrii. Právě v úterý Damašek mohl oznámit další zvýšení své hodnoty na mezinárodním politickém trhu - s Irákem se dohodl na obnově vztahů a na spolupráci při ochraně společných hranic - tedy těch hranic, přes které zřejmě do Iráku pronikají záškodníci. Není to tak dávno, co americký prezident Bush zařadil Sýrii do Osy zla. Dnes nahlas spekuluje o možnosti zapojit právě Sýrii do řešení iráckého problému. Sýrie ale bude vědět, co za to - může to být právě přimhouření očí nad obnovováním syrského vlivu v Libanonu.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .