Krize a volby v SRN

Otázka, kterou si musíme položit, proto zní: Co odklad řešení aktuální krize kvůli populistickým krokům způsobí v německém hospodářství? To je otázka, která nás musí silně zajímat, protože náš vývoz je právě na Německou spolkovou republiku silně navázán.

Sociální demokracie SPD vyžaduje balík ve výši 25 miliard euro, po vzoru Spojených států. A ministr hospodářství z křesťanské strany CSU Michael Glos zase tlačí na celoplošné snížení daní. Obě opatření by měla nastartovat novou konjunkturu. Ministr financí je proti, protože je přesvědčen, že oba kroky by vedly k většímu zadlužení země a na změnu situace, jak řekl novinářům, by to mělo velmi malý efekt. Tento názor dočasně v sousedním Německu zvítězil. Všichni se zároveň obávají, že v brzku může vyhlásit bankrot několik dalších bank, a to za situace, kdy jenom třicet v Německu na burze indexovaných koncernů od začátku letošního roku ztratilo dohromady na hodnotě 346 miliard eur. A některé státy, jako například Island a Pakistán, stojí dokonce před státním bankrotem.

Čím dál častěji se i renomovaní ekonomové nebojí přiznat, že situace se pomalu blíží velké krizi ze třicátých let a ta se nemůže samozřejmě vyhnout ani nám. A jak napsal před sedmdesáti lety slavný ekonom Keynes, může za to slabá důvěra ve finančí a kreditní trhy. Banky přestaly půjčovat a vydávat peníze, a tím se hospodářství dostává do likvidní pasti. Podle Keynese takovou situaci je možné zachránit jen masivními investicemi státu, které ho ale enormě zadluží. A to je právě ten důvod, proč vlády, počínaje tou ve Washingtonu a konče v Tokiu, chtějí snižovat daně, zvýšit počty státních zakázek a soustředit se na pomoc podnikatelům a nezaměstnaným.

V Německu se ale tato pomoc odkládá a čeká se až na volební rok, aby to občané-voliči, kteří mají krátkou paměť, zřetelněji pocítili. Na tom se shodly všechny relevantní politické strany. Velká koalice sice přišla s jakýmsi záchranným programem, ale rozhodně nejde o balík, ale spíše balíček, který obsahuje daňové úlevy pro výrobce aut, domácnosti a podnikatele a trochu levnější kredity pro obce a podnikatele s nemovitostmi. A právě na tomto balíčku je vidět, jak vláda uvažuje: Na pomoc bank vydala 500 miliard eur a skutečnému, reálnému hospodářství dá jen pět miliard eur.

Německo tedy jde úplně opačnou cestou, než jakou se vydal zbytek naší civilizace. Paul Krugman, nositel Nobelovy ceny za ekonomii z letošního roku a profesor university v Princetonu, říká, že před námi je recese, která bude pravděpodobně trvat velmi dlouho, a proto doporučuje státní výdajové programy jako lék, který musí za takové situace předepsat každý rozumný lékař. A ředitel Měnového mezinárodního fondu Dominique Strauss-Kahn k tomu dodává: Výdajové programy musí být rychlé a silné. Německo je odkládá, a proto na to může doplatit. Česká republika s ním. To bychom měli vědět.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .