Kristina Žantovská: Zajdeme na jedno?

10. červen 2021

„Lockdown srazil prodej alkoholu. Každý Čech průměrně vypil o 24 piv méně, jde o historicky největší propad,“ to se objevilo v novinách. Tyhle dvě věty přesně vyjadřují naše ekonomické myšlení, odkrývají schizofrenii hospodářského systému postaveného na nepřetržité „spotřebě“ a to, jak s ním zacházejí, přesněji řečeno, jak pod jeho kotlem topí média.

Vezměme si nejprve slova, která byla pro tu lakonickou informaci zvolená: srazil, propad, historicky největší! Zpráva je jasná: jsme na kolenou, na dně pivního půllitru. Nebo se to dá číst jinak?

Čtěte také

Kvůli zavřeným hospodám Češi vypili méně piv. Je to špatně, nebo dobře? Tak jako vždy jde o úhel pohledu. Po lockdownu se scházejí data o tom, jak přibylo lidí závislých na alkoholu pijících v samotě svého domova. Čili zpráva o tom, že se vypilo méně piva, není žádný průšvih, naopak. 

Jenže ze strany těch, kdo pivo vaří, je to katastrofa. Pivovarníci si zvykli vyrábět alkohol ve velkém a museli tedy vylít hektolitry piva, které nezvládli prodat, čili na tom prodělali.

Patová situace. Takže máme nějaké priority, přes které vlak nacpaný lobbisty všeho druhu a kalibru nejede? Co vlastně společnost považuje za prospěšné?

Za měsíc minimálně deset piv

Pivo je naše zlato, vývozní artikl, stále ještě značka kvality a tradice obstávající v obrovské světové konkurenci. Češi něco opravdu umí a sami to i vyrábějí. Jenže je to chlast! Stejně dobří jsme ve výrobě zbraní, ale o tom jindy.

Čtěte také

Pro perspektivu zdravé společnosti nemá alkohol žádnou podstatnou hodnotu, kromě toho, že vydělává peníze. Je to laskomina, kterou mají, a nebuďme naivní, lidé po celém světě, rádi. Je mocným a instantním únikem před skutečností, se kterou si tolik lidí neví rady.

Často téhle zálibě propadají a svůj život pak nezvládají vůbec. Podobně jsme nevěděli, jak se postavit k hazardu. Naší první garnituře prvobytně pospolných kapitalistů trvalo nekonečně dlouho, než si spočítala, že napravovat důsledky závislostí na hazardu vyjde dráž, než kolik vyberou na desátkách z automatů.

Pivovarníci, výrobci masa a mnozí další by měli přijmout prostou myšlenku, že nic není na věky. Neměli by trvat na tom, že budou vyrábět čím dál víc, ale že svůj sortiment pozmění a rozšíří. Třeba kromě piva vymyslí ještě něco jiného. Chmel je úžasná rostlina! 

Čtěte také

O co sníží výrobu chlastu, o to víc mohou rozjet něco nového, „nezávislého“. Chce to prostě najít skulinu na trhu. Vždycky se nějaká najde a nic nemůže trvat věčně a už vůbec ne stále víc a víc a víc.

Pokud se jim tahle myšlenka zdá příliš fantasmagorická, řešme to na úrovni vlády, která prosperitu byznysu na prvním místě vyznává a zaručuje. Ať vydá nařízení, že občan, který nevypije za měsíc minimálně deset piv, bude pokutován. O výši pokuty se pak může dlouhé hodiny na půdě sněmovny diskutovat.

A my zatím zajdeme na jedno.

Autorka je publicistka a divadelní dramaturgyně

Spustit audio