Kristina Žantovská: Nevyžádané prognózy

3. srpen 2023

Doslechla jsem se, že ekonomové varují, že za deset let nebudeme mít vlastní zdroje energie, prostě nám dojdou a budeme závislí pravděpodobně na Německu a Francii. Ale jak na tom budou tyto země za deset let, to už ekonomové neřekli. A mohou to vůbec vědět?

Ta zpráva by nestála příliš za pozornost, jako mnohé jiné. Ale je do značné míry příznačná.  Je spekulativní a spoluvytváří společenské klima. Živí v nás, když ne strach, tak přinejmenším obavy. Kdo ví, u sta hromů, jak bude vypadat svět za deset let? Válku na Ukrajině a její důsledky jsme také nedokázali předvídat a ani ekonomové spočítat. A podobně to bylo mnohokrát v historii. 

Čtěte také

Každou chvíli nějaký odborník předvídá, co bude, až bude. Z různých dat, statistik a analýz, pro našince neověřitelných, splétá bič a práská jím, dokud to má ten správný zvuk a někdo poslouchá. A média to dělají, předpovědi se šíří jako pouštní bouře a proměňují naši mentální krajinu a klima. Kalí studny a do oázy daleko. 

Když vtrhl Putin na Ukrajinu, neměla Evropa, z poloviny závislá na ruském plynu, de facto přečkat zimu. S tím souviselo hysterické zdražení benzínu, energií a postupně všeho dalšího. Roztočila se inflace a v Čechách, jak už to odpovídá naší schopnosti hospodařit, téměř největší v Evropě.

Prognostikové naplňují potřebu technokraticky-technologické civilizace, vyhloubit pevné vědecké základy, na kterých se dá stavět s jistotou, že chrám prosperity nespadne. Potřeby mít všechno pod kontrolou, být na všechno připraveni. Vypočítat a následně odhadnout, kudy půjde vývoj. Dodávají pocit iluzorní jistoty. Ale po mnoha zkušenostech víme, že s prognózami je to jako s nevyžádanými radami. Děkujeme, nechte si je pro sebe. 

Čtěte také

Přemíra těžko ověřitelných předpovědí spoluvytváří „nemocné klima“ a má dost zásadní dopady na lidské zdraví, plynoucí z pocitu rostoucího ohrožení. Jakoby toho skutečného nebylo právě dost.

Přibývá mladých lidí, kteří potřebují pomoc psychologů a terapeutů. Snižuje se psychická odolnost, i ta má své kořeny a je nepochybně jedním z faktorů. Mladí trpí úzkostmi a depresemi. Nemají ještě vědomosti a zkušenosti, aby rozlišili důležité zprávy od zcela zbytných. 

Pod tlakem těch negativních, které převažují, se jim vytrácí naděje a perspektiva na plnohodnotný život; rozhodně těm citlivějším, kteří vnímají, jak se svět klimaticky proměňuje a jaké z toho plynou důsledky ekonomické i sociální.

A intuitivně tuší, že žádné ploty dlouhodobě situaci nevyřeší. Vysychající finanční toky nevysledují, ale vysychající dno řeky plné mrtvých ryb vidí na vlastní oči. Stejně jako uprchlíky plavící se na šílených bárkách někam, kde by se dalo žít. 

Jako věštění z křišťálové koule

Environmentální úzkost není výmysl, ale diagnóza. A nic na tom nezmění, když nad tím staří mávnou rukou, že je to nesmysl. Podobně se všichni ti bílí blazeovaní muži vysmáli i Gretě Thunbergové. V jejich mentálním prostoru její obzor vůbec neexistuje. Taky se ho už nedožijí.

Rozsévání varovných předpovědí by se mělo klasifikovat jako mentální násilí. Pokud ještě neexistuje anebo v horším případě se řešení ani nehledá, mají spekulace a prognózy stejnou váhu jako věštění z křišťálové koule. A stejně tak by měly být i k smíchu. 

Autorka je publicistka a divadelní dramaturgyně

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.