Krejčířova směnka

3. březen 2006

Příběh údajné směnky, kterou Radovan Krejčíř míní doložit, že je obětí politicky motivované štvanice, má další pokračovaní. Policie hlásí, že zajistila důkaz o výrobě falzifikátu. Novináři, věrni zásadě, že má být vyslechnuta i druhá strana, telefonují na Seychely a je jim řečeno, že se protistrana pouze snaží "znedůvěryhodnit" existenci dlužního úpisu. Občan ať si sám vybere, zda má předběžně pravdu policie či příležitostný spisovatel.

Ten se ovšem do svého příběhu poněkud zamotává. Směnku, jejíž pravost má doložit renomovaný švýcarský auditor, mínil prý ještě neauditovanou zakoupit zavražděný František Mrázek. Údajných šedesát miliónů, na které byl dlužní úpis vystaven, pak měl předat Jakub Konečný, Krejčířův nezvěstný partner. Mít něco do činění s Radovanem Krejčířem zjevně přináší smůlu, a to může být důvodem, proč policie nezmiňuje, komu patřil fax, kterým se upřesňovala podoba kompromitující směnky.

Koho přesně Krejčíř uplácel, se asi nedozvíme. Buďme mu ale vděčni za to, že mluví o korumpování politiků a nevydává se za místního Robina Hooda, který bral bohatým, aby mohl pomáhat chudým. Alespoň zatím jsme ušetřeni vzkazů, že míní z peněz za padělané směnky podpořit nemocné děti, anebo že ze Seychelských ostrovů pošle handicapovaným elektrické vozíky. Krejčíř je, zdá se, skeptik a s přihlédnutím k charakteru svých aktivit se domnívá, že pokus o image tohoto druhu by mu vynesl leda posměch.

V takovém případě se ale nejspíše mýlí: kdyby ze Seychelských ostrovů posílal peníze matkám, které odložily děti do baby-boxů, byly by toho plné noviny. Pro štědré mafiány mají média trvalou slabost, zatímco skandalizováním politiků bude Krejčíř zajímavý pouze do voleb.

autor: iho
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.