Kreativní politika

Vedlejším efektem této finty je podezření, že trojkoalici na programu nesejde, podstatné že je pro ni vládnout. Nyní by se měla pro změnu ČSSD, případně ještě s komunisty, zeptat ODS, zda podpoří vládu levice, když tato slíbí zavést rovnou daň. Politici včera odmítli podezření novinářů, že žertují, a v tom jim asi můžeme věřit. Standardně taktizují. ODS se nechce předčasně vzdát naděje, že vytlačí ČSSD na čtyři roky do opozice. Stačí k tomu jediný levicový hlas, a co když se najde? ČSSD zas doufá, že si podíl na moci může zachovat. Protože naděje umírá poslední, jsou všichni ve střehu a vyčkávají, komu povolí nervy a kdo udělá chybu.

Po období rituálního oťukávání, okopávání kotníků, vypouštění pokusných balónků a vznášení podmínek, které nešlo akceptovat, se zřejmě nyní ČSSD chystá na průzkum bojem. Kandidatura Lubomíra Zaorálka do volby předsedy Sněmovny je samozřejmě také taktický tah. Nebude-li zvolen, trojkoalice bude těžko obhajovat tvrzení, že všechno blokuje levice. Stane-li se ovšem Zaorálek předsedou, čeká nás fraška se jmenováním vlády, jež nemá šanci na důvěru Sněmovny, a následně krach trojkoalice. Jiná procedura, jak pokročit od snů k realitě, asi není. Do projektu s lidovci a zelenými investovala ODS tolik času a energie, že z něj nemůže vycouvat jinak než s fiaskem, po kterém například může vyměnit vyjednavače.