Král bez značky

Jde o příběh, ve kterém se z legrace stal byznys, aby se pak byznys tvářil jako legrace, přičemž u soudu už jde jenom o ten byznys. Herci Polívkovi vadí, že na jeho nápadu parazituje podnikatel Hrabiš, jenomže bez práce, odvedené tímto podnikatelem, by nebylo na čem parazitovat. Naopak Tomáš Hrabiš může vysoudit značku Valašské království, ale není jasné, jakou má bez krále Polívky cenu. Jestliže obecně platí, že je lepší se dohodnout než volat právníky, pak v tomto případě to platí tím spíše, že jakýkoli výrok soudu je pro nápad či projekt Valašského království neobyčejně špatnou reklamou.

Jaké vítězství pak lze vysoudit v případě fikce? Od soudkyně nemůžeme očekávat, že pokárá vzpurné poddané anebo odsoudí krále coby tyrana. Posuzuje "žalobu na ochranu autorského práva a nekalou soutěž projektu cestovního ruchu a návrhy na vymazání ochranné známky u Úřadu průmyslového vlastnictví a znemožnění komerčního používání sousloví, kde by byl základ slov Valach a království". Tolik citace, ze které je především patrné, že takto nemluví komik a už vůbec ne král. Co bude s Valašským královstvím? Teď to s ním, pravda, vypadá bledě, ale třeba se zkoumáním historických pramenů zjistí, že Polívka s Hrabišem jsou potomky Járy Cimrmana. To by zcela změnilo situaci. Opět by byla legrace.