Korejci razí na hory

Další autobus právě dorazil a z jeho útrob vyskakují korejské kšilty a kloboučky. Kobylky korejského turismu. To je klasický obrázek všedního či svátečního dnu v národních parcích v Jižní Koreji. Tak na vás v první chvíli zapůsobí korejský turismus. Disciplína, která je v této zemi v maximální oblibě. Reliéf jihokorejské, mírně zvlněné krajiny s nejvyšší horou Hallasan dosahující 1950 m.n.m. je taky k provozování této volnočasové aktivity jako stvořený. Dvacet národních parků je rozsázeno rovnoměrně v horských a pobřežních oblastech po celé zemi, a pokud cestujete Jižní Koreou křížem krážem, dá se říct, že v podstatě přejíždíte z jednoho národního parku do druhého. Všechny jsou si velmi podobné: hezká příroda, prostředí čisté, úhledně upravené, trasy dobře značené, přehledné… a přeplněné korejskými turisty. Nečekejte, že si dáte horskou túru, během níž potkáte jediného živáčka, se kterým se - potěšeni nečekaným setkáním - rádi pozdravíte a vyměníte dojmy z výšlapu.

Korejská specialita – národní parky jsou skutečným lákadlem pro tuzemské turisty. Důchodce a školní výlety nevyjímaje. Možná tomu Korejci obdaření vydatnou dávkou národní hrdosti skutečně věří, nebo jde jen o správný marketingový tah provozovatelů lanovky na jednu z nejvyšších hor národního parku Seoraksan na severovýchodě země. Několikaminutová jízda touto lanovou drahou - a hodinové čekání ve frontě - je skutečně zajímavým zážitkem, ale označit jej jako „jednu z nejjedinečnějších a nejdobrodružnějších atrakcí na Zemi“, jak to činí reklamní poutač, to je snad trochu přehnané. Překvapivějším zážitkem je spíše fakt, že vám u pokladny lanovky na minutu přesně určí, kdy odjíždí právě vaše skupina, takže si ušetříte námahu vymýšlením triků, jak se předběhnout v nekonečné frontě.

Lanovka na horu Gwon Geunseong (Národní park Seoraksan)|foto: Jirka Malina

Chcete-li zažít v jihokorejských horách něco bizarního, pak doporučuju použít „vyfoukávače špíny z kalhot“. Jednoduše po túře velí jeden z korejských hygienických návyků zbavit se všech nečistot z oděvů prostřednictvím hadic vypouštějících vzduch. Nehledě na to, že jste šli třeba po asfaltce nebo dlážděné stezce. Když tento úkon ještě zkombinujete s aplikací dezinfekčního gelu na ruce před začátkem výšlapu nebo s mytím rukou podle hystericky přesného, desetibodového postupu, k němuž vás instruuje nástěnný návod na veřejných toaletách, budete si připadat asi docela divně. Ale pokud chcete zažít něco skutečně nevšedního a zároveň nádherného, pak musíte v Jižní Koreji zastihnout období sedmi až deseti dní na konci října, kdy jsou hory nejkrásnější, sluncem zalité a s pohádkově zbarvenými listy javorů.

Korejští turisté používají vyfoukávače špíny

Nedá mi to ale, když jsme u těch korejských zážitků a turismu. Nemá cenu dlouze se tady rozepisovat o specifikách korejského cestování. Všichni to znáte – připomínají Japonce v Praze: dvacet minut Karlův most, naskákat do autobusu, jo ještě předtím rychle vyblejsknout na view pointu, deset minut zastávka na záchod a zítra už je v plánu Jeruzalém. Fotky si prohlídneme až doma. Je však nutno přiznat, že na horském trackingu si Korejci zakládají a věnují mu poctivě spoustu času. Ovšem protože zásadně dodržují dress code, horskou turistiku provozují jedině ve sportovním oblečení konkrétní značky, jejíž zakladatel je - a to je pro Korejce velmi důležité - prý korejského původu. Že jste to o North Face nevěděli? Ženy na hory berou bundu jedině v odstínech růžové, fialové a červené a proklatě rozložitý, kruhovitý turistický kšilt. Mužskou variantou je klobouček ala lovec Pampalini. Pro obě pohlaví platí černé trackové kalhoty. A věřte, že důslednost, s jakou Korejci nošení tohoto turistického kroje dodržují, je opravdu ohromující.

Podtrženo sečteno: pokud se obáváte, aby vás při cestování po Jižní Koreji nepronásledovali na každém kroku baťůžkáři z různých koutů světa s Lonely Planet pod paží, můžete tyto zbytečné strachy nechat doma. Zato vás může zaskočit jiný druh výletníků: jsou neúnavní, všudypřítomní a nonstop se hemží. Jsou to jihokorejští turisté. Leckdy vás na turisticky exponovaných místech budou štvát už jen tím, jak početnou identickou skupinu umí vytvořit. Zpočátku se budete divit, s jakou úporností až bezohledností se dožadují svého turistického zážitku. Ale nakonec si možná budete chtít dokonce koupit na památku jejich typický výletnický kšilt, protože to je opravdu unikát, bez kterého by vás Jižní Korea bavila určitě aspoň o píď míň.

Typologie pokrývek hlavy korejských turistek|foto: Jirka Malina

Archiv seriálu Dvanáctkrát Jižní Korea:
http://www.rozhlas.cz/leonardo/svet/_themeline/1135

Pod čarou:

V Jižní Koreji najdete dvacet národních parků, rozkládajících se nejčastěji v horských a pobřežních oblastech. Největším a zároveň nejstarším horským parkem (funguje od roku 1967) je Národní Park Jirisan, jehož dominantou je druhá nejvyšší hora Jižní Koreje Jirisan (1915 m.n.m.). Národní park Dadohae je největším mořským parkem, pod nějž spadá přes 1700 ostrovů a ostrůvků v Jižním a Západním moři. Národní parky jsou chráněnými územími a zaujímají celkově 6,6 procent území Jižní Koreje.

Doporučujeme:

Navštivte některý z národních parků posledních deset dní v říjnu, kdy jsou jihokorejské horské lesy zbarveny do neuvěřitelných barev, zejména červeného odstínu.

Vyfoťte se na některém z nesčetných jihokorejských „viewpointů“ – specielně vybraná místa, kde turisté pořídí zaručeně krásnou fotku jihokorejské krajiny.

I když cestujete pouze do Soulu, nemusíte být ochuzeni o zážitek z návštěvy národního parku. Jeden najdete přímo v hlavním městě Jižní Koreje:
http://en.wikipedia.org/wiki/Bukhansan_National_Park

Podívejte se na:

Národní parky v Jižní Koreji na Wikipedii (angl.):

Národní park Seoraksan (angl.):

Lanovka Sorak v Národním parku Seoraksan (kor.):

Druhá nejvyšší hora Jižní Koreje Jirisan v Národním parku Jirisan (angl.):

Národní park Jirisan, oficiální web korejského turismu (angl.):

Národní park Dadohae, oficiální web korejského turismu (angl.):