Konec příměří mezi Izraelem a Hamasem

Od té doby zasáhlo izraelské území okolo 250 raket a nezastavil se koloběh útoků a odvet. Zejména v posledních třech dnech Hamas vystupňoval napětí a odpálil na Izrael skoro 50 střel.

Až do čtvrtka se však nedokázal shodnout, zda příměří prodlouží, nebo ukončí. Zatímco exilový vůdce Chálid Mišal v Damašku už začátkem týdne oznámil, že klid zbraní obnoven nebude, řada představitelů v pásmu Gazy se klonila k opaku, ale podmiňovala pokračování příměří otevřením hranic, uvolněním blokády a rozšířením klidu zbraní i na Západní břeh Jordánu, kde Izrael tvrdě zasahuje proti teroristům. Nakonec vyhrál Mišal a ve čtvrtek večer Hamas oficiálně oznámil, že příměří končí, protože "sionistický nepřítel je nedodržoval". Dodržování podle Hamasu znamená, že se Izrael nechá ostřelovat a nebude podnikat odvetné útoky.

Izraelská vláda nad ukončením příměří vyjádřila politování. O jeho prodloužení stáli zejména ministr obrany Ehud Barak a premiér Ehud Olmert, kteří jsou přesvědčeni, že je v zájmu obou stran. Přesto bylo nepravděpodobné, že by souhlasili s jeho rozšířením na Západní břeh. Jinak však mělo jeho pokračování v Izraeli čím dál menší podporu - příměří Hamas jen posílilo, umožnilo mu vybudovat armádu dobře vycvičených 16.000 mužů a zdvojnásobit počet raket a zbraní, ale stejně ostřelování nezastavilo a především domů nepřivedlo dva a půl roku vězněného Gilada Šalita. Hamas dokázal mediálně využít i odvetné izraelské blokády pásma Gazy. Řada ministrů izraelské vlády a členů armádního velení by dala přednost razantní vojenské operaci a prodloužení příměří si nepřálo ani 58% veřejnosti. Kabinet však navzdory ochotě k obnově klidu zbraní prohlašuje, že je na nové boje připraven. Válka s Hamasem teď ale bude mnohem těžší než před půl rokem a jakákoli rozsáhlejší operace si vyžádá těžké ztráty.

Izrael v těchto dnech rovněž zaměstnávají primárky politických stran, jejichž cílem je stanovení pořadí kandidátů do předčasných voleb 10. února. Zvlášť velkou pozornost vyvolaly primárky pravicového Likudu, jehož preference v poslední době vzrostly - před primárkami měla strana před vládní centristickou Kadimou dokonce náskok až osmi křesel.

Jejich výsledky však přinesly jedno nepříjemné překvapení - na 20. místě skončil, a do Knesetu by se tak dostal ultrapravicový Moše Feiglin, známý svými šílenými názory, kterého levicová média označují za fašistu. Feiglin, který byl v roce 1997 odsouzen a uvězněn za podněcování proti státu, by chtěl zrušit členství Izraele v OSN stejně jako izraelská velvyslanectví v Německu a "dalších antisemitských zemích", jak je nazývá. Palestincům by přestal dodávat elektřinu i vodu a zastavil by vyplácení všech finančních prostředků palestinské samosprávě. Na každý útok Palestinců by odpověděl "dobytím oblasti, jejíž obyvatelé se dopustili násilí, jejich deportací a zničením místní infrastruktury". Armáda by přestala používat gumové projektily a střílela by na Palestince výlučně ostrými náboji, což by podle Feiglina přineslo třicetiprocentní snížení armádního rozpočtu. Právo na vlastní stát Feiglin Palestincům odpírá, protože podle něj nejsou národ, ale jen "arabsky hovořící veřejnost". V Izraeli by jim dovolil žít, kdyby podali důkaz o své loajalitě, ale lepší by bylo, kdyby se usadili v některé arabské zemi. Feiglin by také znovu obsadil pásmo Gazy, anektoval Západní břeh a dal každé palestinské rodině čtvrt milionu dolarů, aby se odstěhovala.

Předsedu Likudu a možná i příští izraelské vlády Binjamina Netanjahua Feiglinův úspěch zaskočil. Lekl se, že možnost zvolení Feiglina do Knesetu poškodí stranu u voličů i v zahraničí, a od té doby ujišťuje celý svět, že jeho budoucí vláda nebude odrazem Feiglinových názorů, ale bude pokračovat v mírových jednáních s Palestinci i Sýrií. A nakonec volební výbor Likudu vyhověl jisté příhodně podané stížnosti a odsunul Feiglina na 36. místo, kde je jeho zvolení nepravděpodobné. Veřejnost si oddechla, ale Likud svůj náskok před Kadimou ztratil a v současnosti jsou jejich preference vyrovnané.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .