Konec politické idyly v Rusku

Důvodem jsou místní volby, ve kterých zvítězila jeho strana Jednotné Rusko. Spektakulárně, manifestačně, v duchu Národní fronty předlistopadového Československa. Ale ouha! Frakce populisty Žirinovského, který otevřeně kupčí s mandáty, ideologicky prověření soudruzi z KS RF a dokonce i proputinovská pravice Spravedlivé Rusko se postavily na zadní a opustily Státní dumu. Důvod je jednoznačný: dosud praktikovaná korupce a manipulace s volebními výsledky. Tedy to, na co si už dlouho stýská skutečně demokratická opozice. V zásadě tedy nic nového. Nový je jen soustředěný odpor parlamentních, tedy konformních stran. Důvody mohou být nejrůznější: strana kremelské moci se nechce dělit, ať už politicky, nebo ještě hůř ekonomicky. Tím si podřezává pod sebou větev, protože v současném Rusku se dá hodně odpustit, ale ne zakázaný přístup k porcování společného koláče. Pokud je to skutečně tak, pak to svědčí o ztrátě soudného rozumu nejvyššího, dosud tak jednotného duovirátu Medvěděv-Putin.

"Jsme různých politických názorů, ale nemůže zůstat v jednacím sále s lidmi, kteří se dostali touto cestou k moci," citují agentury komunistu Charitonova. Podle šéfa LDPR Vladimíra Žirinovského v jednotlivých okrscích získala jeho populistická Liberálně demokratická strana kolem 1/3 hlasů, oficiálně ale, např. v autonomní republice Mari-El, prohrála; exponenti kremelských sil ještě před zveřejněním výsledků už ostatně kandidovali svého člověka na post autonomního prezidenta. Ještě hůře je prý na venkově. Proto trucující strany opustily jednaní Státní dumy, které nevedl, jak měl, zástupce Spravedlivého Ruska, ale putinovského Jednotného Ruska.

Truc-strany slibují, že se vrátí až po té, co se hlasy v komunálkách spravedlivě přepočítají. To se možná nestane, protože alespoň dvě strany ze tří jsou úplatné: komunisté a Žirinovci, a protože ve Státní Dumě fakticky opozice neexistuje. Přesto, je truc zmíněných tří stran jistým signálem. Signálem toho, že si Kreml nemůže dělat, co chce. Je to ale trochu pozdní boj s větrnými mlýny komunismu, kterému svou konformitou nahrály právě ve Státní Dumě fungující strany. Strany, které odmítaly vidět porušování lidských práv v zemi. V případě Komunistické strany je to jistě omluvitelné, protože tak nicotný fakt, jako jsou lidská práva, úspěšně přezírala více než 70let. Teď všechny partaje sklízejí pelyněk své devótnosti. Bez rozdílu, protože volební absolutorium může být docela dobře i provokací. Ve složité hře premiéra VVP/Vladimíra Vlaidmiroviče Putina a DAM/Dmitrije Alanatolijeviče Medvědova. Nové prezidentské volby se blíží, oba političtí spiklenci v politické rošádě se mohli dohodnout, nebo také pohádat. Variant je hodně a ze všech nejrealističtější je ta, že Rusko je nečitelné.

Tedy nebezpečné. Demokratická administrativa Bílého domu na to ráda zapomíná. Což ostatně potvrdila i návštěva věčně optimistické Hillary Clintonové v Moskvě. Té americké ministryně, která deklasovala Česko a Polsko na pouhé vykonavatele americké moci a za našimi zády dohodla obchod, který se nás netýká. Byť samotné prosazování amerického radaru v Brdech přišlo Česko asi stejně draho, jako Havlovo pozvání Dalajlámy. Přitom oba vzdory malého státu vůči velmoci lze morálně jen stěží srovnávat. Stejně jako strojírenské dodávky českého zboží do Číny a ruský export plynu do Česka. Naše závislost se tím nijak nemění a ruská autoritářská politika se nezmírní. Státem respektované strany se do Státní Dumy opět vrátí, mocenské dvojvládí je dokáže motivovat štědrým žvancem z vládního koláče. Dnes ještě ano.

Jde ale o to, abychom byli připraveni na tu dobu, kdy se současný ruský vládní model přežije. Není vůbec jisté, kdy vláda přejde od politiky národních front ke spolupráci s těmi stranami na druhé straně, které teď nejsou ani v parlamentu. Jisté ale je, že stát se nedá řídit ani jako káznice, ani jako polepšovna. A právě tak Kreml k politické situaci v zemi nyní a dočasně přistupuje, zda ho truc-akce kolaborujících stran alespoň k něčemu přivede, je těžko teď soudit, tedy ne fakticky, ale jen časově. I tady platí, že všeho do času.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .