Konec Berlusconiho éry? Tentokrát možná ano

3. říjen 2013
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy www.afp.com

Italský parlament vyslovil důvěru vládě premiéra Enrica Letty. Klíčová byla podpora senátorů expremiéra Silvia Berlusconiho, který původně chtěl kabinet svrhnout a vyvolat předčasné volby. A my se vývojem na italské politické scéně budeme věnovat hned úvodem pořadu Svět ve 20 minutách. Poté se spolu s týmem inspektorů OSN pátrajících po chemických zbraních vydáme do Sýrie. V regionu zůstaneme i v další části pořadu a budeme zjišťovat důvody ochoty Íránu k dialogu se západními demokraciemi.


Konec Berlusconiho éry?

Kapitulace italského expremiéra Silvia Berlusconiho, který byl spolustraníky donucen podpořit vládu Enrica Letty, znamená konec jedné éry hodné srovnání s dobami Julia Caesara: období, kdy Berlusconi byl všemocný. S odvoláním na reakce italského tisku o tom informuje agentura AFP.

„Hroutí se celý jeden svět,“ hlásá deník La Repubblica po posledním obratu Berlusconiho, který o víkendu vyvolal vládní krizi s cílem vynutit si předčasné volby. Ustoupil ale poté, co nebyl schopen přesvědčit většinu členů své strany o tom, že pád kabinetu je nutný. Symbolem toho, že Berlusconi ztratil někdejší vliv, je vzpoura jeho pravé ruky – Angelina Alfana, který expremiérovi vděčí za svou politickou kariéru.

Alfano jako někdejší ministr spravedlnosti připravil zákony, které Berlusconimu pomáhaly uniknout z jeho četných právních problémů. Pokorně se také nechal vyškrtnout z čela volebního seznamu ve volbách z letošního února, aby v něm mohl Berlusconi na poslední chvíli zaujmout jeho místo. Nyní vůbec poprvé se tento 42letý sicilský právník odvážil veřejně se postavit proti svému mentorovi, který ho donutil odstoupit z postu vicepremiéra a ministra vnitra. Teď otevřeně vyzval pravicové zákonodárce, aby hlasovali pro důvěru vládě, kterou Berlusconi chtěl svrhnout.

„Je to Spartakus a vzpoura otroků,“ reaguje levicový list Il Fatto Quotidiano. Mnozí Italové jsou Alfanovou proměnou ohromeni. Ti, kteří zůstali Berlusconimu stále věrní, jej přirovnávají k Brutovi, Caesarovu zrádci, který se do Berlusconiho pustil v době, kdy vůdce oslabil trest vězení, který byl nad ním vynesen. Jiní jsou překvapeni tím, že se z něho prý stala „holubice se sokolími drápy“.

Silvio Berlusconi

„Je neuvěřitelné, že Alfano, Berlusconiho klon, obětoval svůj idol,“ komentoval dění deník Il Messaggero. Kromě Alfana ale Berlusconiho opustila celá skupina věrných. Bývalý šéf poslanecké skupiny Berlusconiho Lidu svobody Fabrizio Cicchitto, který doposud platil za jeho obětavého pobočníka, nadával do nacistů a poslů neštěstí kolegovi, který chtěl expremiérovi zůstat věrný.

Podle deníku La Stampa se „Řím stává svědkem závěrečného dějství politické historie Silvia Berlusconiho, který poprvé narazil na někoho, kdo mu řekl ,ne‘.“ Několik listů neváhalo Berlusconiho situaci přirovnat k roku 1943, kdy se italští fašisté vzbouřili proti tehdejšímu diktátorovi Benitu Mussolinimu. „Stejně jako tehdy Mussolini, i nyní Berlusconi projevuje známky únavy,“ píše La Repubblica.

Od vstupu do politiky v roce 1994 tento mediální magnát vládl nad svou stranou, původně tvořenou kádry z jeho mediální říše Fininvest. „Nejde o politického vůdce, ale o vlastníka partaje… a jejích členů,“ řekl nedávno AFP jeden levicový poslanec. Berlusconi, který patří mezi nejbohatší lidi v Itálii, hodnota jeho majetku se odhaduje na šest miliard eur, se také nikdy netajil „velkorysostí“ vůči těm, kdo ho obklopovali. Dostal se do hledáčku justice za to, že si koupil hlas senátora, který zapříčinil pád vlády premiéra Romana Prodiho v roce 2008.

Také dokázal odradit i prostřednictvím svých tří televizních kanálů a deníku Il Giornale kohokoli, kdo by se mu chtěl v jeho okruhu postavit. Podle listu Corriere della Sera takto zničil například svého bývalého spojence Gianfranca Finiho. Sedmasedmdesátiletý Berlusconi je dnes zjevně jen stínem toho, čím býval kdysi,“ soudí La Stampa.

Server agentury AFP ale připomíná, že v minulosti se již několikrát zdálo, že Berlusconiho čekal definitivní pád, dokud opět „nevstal z mrtvých“. Poté, co se v zemi na pokraji bankrotu vzdal moci v listopadu 2011 kvůli svým četným skandálům, předvedl velkolepý návrat se ziskem celé třetiny hlasů v únorových volbách.“ Já neumírám, ani když mě zabíjejí,“ říká expremiér v rozhovoru pro nejnovější vydání týdeníku Panorama.


Nelehká syrská mise zbrojních inspektorů

Nový tým zbrojních inspektorů dorazil v úterý do Sýrie. Jejich mise má jasný mandát, vypátrat arzenály chemických zbraní, jež by pak měly – jak to předpokládá dohoda USA a Ruska posvěcená OSN – být do devíti měsíců zničeny. K práci a zejména k výsledkům mise inspektorů z Organizace pro zákaz chemických zbraní, se upínají opatrná očekávání, znásobená tím, že jsou vyzbrojeni mandátem Rady bezpečnosti.

Jejich mise ale nebude jednoduchá. Jak podotýká server německé Deutsche Welle, inspektoři by měli prověřit a následně dohlédnout na likvidaci tisícovky tun arzenálů sarinu a dalších smrtelně nebezpečných chemikálií. Podle seznamu dodaného Damaškem budou prověřovat sklady a továrny, kde se tyto zbraně vyrábějí. Syrská vláda s tím oficiálně souhlasí a chce s inspekcemi spolupracovat.

Opozice veškerou diplomacii, která vedla k dohodě o zlikvidování chemickém arzenálu, označuje za Asadovu zdržovací taktiku. Umožní prý vládě pozabíjet další stovky civilistů. Prezident Bašár Asad se ovšem cítí být na koni, což potvrdil v rozhovoru pro italský televizní kanál Rai 24. A explicitně vyjádřil ochotu spolupracovat se zmíněnou organizací. „Historie svědčí o tom, že jsme vždy ctili všechny dohody, které jsme podepsali“ – uvedl Asad.

Inspektoři OSN v Sýrii

Samotný tým inspektorů se rozdělí do dvou skupin. Jedni budou prověřovat zařízení, která již měla být Asadovým režimem uzavřena, a zjišťovat, jaké arzenály se tu nacházely. Další část přicestuje za několik dnů a v Sýrii je čeká komplikovaná logistická operace, během níž budou ve zhruba 45 lokalitách pátrat do skladech chemikálií a dalších arzenálech. Úkol to nebude jednoduchý, protože nemálo skladišť chemických zbraní se nachází ve válečných zónách. Mluvčí jedné z opozičních organizací sice prohlásil, že výpravě bude garantována bezpečnost, nereprezentuje ale celou syrskou opozici.

A další skupina inspektorů, která ze Sýrie odjela v pondělí, nyní pracuje na závěrečné zprávě o nejméně sedmi hlášených – a více méně potvrzených – chemických útocích, které se měly v Sýrii odehrát v tomto roce. Sever připomíná, že tým expertů již předložil generálnímu tajemníkovi OSN Pan Ki- munovi zprávu, dokumentující užití nervového plynu sarinu při útoku z 21. srpna na civilisty v rebely kontrolovaných předměstích Damašku.

I když inspektoři nezjišťovali, kdo je za úder, který zabil stovky civilistů, odpovědný, indicie svědčí v neprospěch Asadova režmu. Právě to vedlo Spojené státy k plánům na vojenský úder, který se, jak známo, nakonec nekonal. Přesto to podle serveru byla perfektní práce inspektorů, která ve svých důsledcích vedla Damašek k bezprecedentnímu přiznání, že chemické zbraně vlastní. A ke slibu, že se jich vzdá…


Schovává Asad své zbrojní arzenály?

Ale to jsou možná jen sliby k uspokojení světových globálních hráčů… Prezident Asad posílá konvoje s chemickými zbraněmi do Iráku a poskytuje je libanonskému hnutí Hizballáh, aby je uchránil před likvidací. Zpravodajské stanici CNN to řekl syrský brigádní generál Záhir Sakat, který letos z armády zběhl. Opozice na tuto možnost upozornila už v minulosti, Hizballáh ale popřel, že syrský chemický arzenál přebírá.

Sakat hlásí, že povstalci viděli 28 nákladních aut s chemickými zbraněmi, jak odjíždějí do pohraniční libanonské vesnice Jabús, kde byly předány Hizballáhu. Padesát velkých mercedesů a nákladních aut, střežených mnoha vojáky, pak rebelové viděli mířit k hranici s Irákem. Sakat tvrdí, že opoziční bojovníci na tyto konvoje neútočí, protože nechtějí, aby se chemikálie dostaly do okolního prostředí.

CNN upřesňuje, že generál dezertoval letos v březnu. Teď uvádí, že Asad se bude snažit zachovat z chemického arzenálu co nejvíc. „Kde jsou výzkumná střediska a sklady, je všeobecně známo. Asad je odepíše a je jisté, že o nich lhát nebude. Zásob se ale nevzdá,“ říká Sakat. A dodává, že Damašek nejen při útoku 21. srpna postupně použil tři druhy chemických látek. Nejdříve ty, které neusmrcují, pak miny obsahující látky, jež způsobují zranění a jimž byli vystaveni i civilisté. Až nakonec prý sáhl po sarinu a nervovém plynu VX, které k cíli dopravily střely a rakety.

Inspektoři OSN v Sýrii

„Já jsem dostal rozkaz použít zbraně té druhé kategorie a věděl jsem, že režim nakonec sáhne i ke smrtícím zbraním a použije je proti civilistům. Proto jsem zběhl,“ řekl Sakat, který byl velitelem chemické jednotky 5. divize syrské armády. O tom, že se Asad snaží dostat chemické zbraně do bezpečí, informoval před několika dny i saúdskoarabský list Al-Vatan. Psal, že zbraně putují tunely pod syrsko-libanonskou hranicí do Libanonu. Libanonský tisk zase psal o pohybu kolon s chemickými zbraněmi přes hranici do Iráku.


Složitá pozice prezidenta Rúháního

Íránský parlament ovládaný konzervativními politiky podpořil snahu prezidenta Hasana Rúháního o zlepšení vztahů k Západu. Informuje o tom íránský tisk, který hodnotil Rúháního cestu a jeho výroky při pobytu ve Spojených státech na zasedání Valného shromáždění OSN. Parlament ovládají lidé blízcí duchovnímu vůdci ajatolláhovi Alímu Chameneímu, který má v mnoha záležitostech v Íránu poslední slovo. Ten se ale zatím k Rúháního politice nevyjádřil.

Íránský prezident v USA řekl, že je třeba rozptýlit nedůvěru a dospět k dohodě o íránském jaderném programu do půl roku. Před odjezdem z USA měl telefonický rozhovor s americkým prezidentem Barackem Obamou. Rúhání po návratu o svých jednáních v USA parlament informoval. Íránská oficiální agentura ISNA napsala, že 230 z 290 poslanců pak podepsalo prohlášení, v němž podpořilo Rúháního snahu prezentovat Írán jako „silnou a o mír usilující zemi, která stojí o řešení regionálních i mezinárodních otázek prostřednictvím rozhovorů“.

Předseda parlamentu Alí Larídžání ocenil Rúháního projev ve Valném shromáždění, avšak o prezidentově rozhovoru s Obamou se nezmínil. Írán a USA neudržují více než 30 let diplomatické styky a telefonát byl prvním přímým kontaktem prezidentů obou států od přerušení těchto styků. K telefonátu se už ale vyjádřil velitel vlivných íránských revolučních gard, které patří k hlavním oporám kleriků.

Íránský prezident Hasan Rúhání při projevu v OSN

Řekl, že tento krok byl předčasný. Agentura Reuters to považuje za první náznak toho, že Rúhání může se svým přístupem narazit doma na odpor. Jak bude velký, se zřejmě ukáže při dalších rozhovorech o jaderném programu, v nichž s Íránem vyjednává šest velmocí. Příští kolo by se mělo konat už za pár dnů v Ženevě.


Těžké časy íránských podnikatelů

V pozadí opatrné změny oficiálního kursu Teheránu jsou – jak podotýká agentura Reuters – především bolestivé dopady západních sankcí na íránské hospodářství. Poslechněme si, jak se projevují v praxi. Bahmán Ešghí má rád zaběhlý řád. Každé ráno odjíždí do své teheránské kanceláře, dá si čaj a rozdělí příkazy vedoucím ve své továrně na autobusy. Při vyřizování telefonátů pak na stole podepisuje dokumenty. To, že pracuje, je ale jenom zdání. Stejně jako na mnoho jiných Íránců i na něj dolehly ekonomické sankce, kterým Írán čelí za svůj jaderný program – píše se v deníku New York Times.

„Vypadá to, že pracuji, že? Ne, ve skutečnosti se modlím buď za zázrak, který zachrání naši ekonomiku, nebo za příchod šílence, který si můj podnik koupí,“ říká muž. Íránští politici v minulosti tvrdili, že sankce na Írán nemají vliv. Ti současní ale přiznávají potíže. Citelné dopady mají zejména sankce z roku 2010, které se týkají mezinárodních finančních transakcí. Prezident Hasan Rúhání i ministr zahraničí Mohammad Džavád Zaríf v New Yorku o potížích hovořili, i když i oni se vyhnuli číslům. Rúhání na řešení spěchá, protože nabídl dohodu o jaderném programu do půl roku. Íránská média mezitím uvádějí, že vláda dluží miliony dolarů bankám, městům i dodavatelům.

Prodej ropy, který tvoří 80 procent příjmů státu, se vlivem sankcí snížil na polovinu. Rúháního předchůdce Mahmúd Ahmadínežád tvrdil, že má země zahraniční rezervy ve výši 100 miliard dolarů, odborníci si myslí, že se letos tato suma snížila na 80 miliard. Ale ani tu vláda nemá k dispozici. Tři čtvrtiny z ní jsou v úschově v zemích, které kupují íránskou ropu. Podle podmínek obsažených v sankcích mohou být tyto peníze použity pouze na nákup zboží v těchto zemích.

Íránští studenti se ocitli mezi dvěma kameny. Pro teheránský režim jsou nepřítelem, Západ je mezitím postihuje za jejich vládu

Obtížné je dostat se i ke zbylým 20 miliardám, protože Írán je vyloučen z globálního bankovního systému Swift, který umožňuje elektronický převod peněz. „Íránci řeší dilema, jak dostat peníze do Íránu,“ vysvětluje výkonný ředitel Nadace pro obranu demokracie Mark Dubowitz. Komplikované je i financování při běžném obchodování, při němž se kufry peněz převážejí k bankéřům v cizině. To je nejenom nákladné, jelikož prostředníci požadují peníze za každý krok, ale vzhledem ke zlodějům číhajícím na kořist i nebezpečné.

Třiačtyřicetiletý Ešghí má úspory, z nichž vydrží ještě čtyři měsíce. Když se do té doby nic nestane, bude muset odjet do své továrny v chudém městě Malájer a oznámit stovce zaměstnanců, která zbyla z původních 200, že podnik zavírá. Výroba se vlivem sankcí natolik zdražila, že Ešghí na ní prodělává. „Přežívám díky úsporám podobně, jako dokáže velbloud přežít v poušti z tuku ve svém hrbu. Teď se ale blíží konec, vzdávám to,“ říká podnikatel.

Továrnu založil v roce2005 aaž do vyhlášení sankcí mu stačilo vyjít do banky na rohu ulice, podepsat tam úvěr na nákup dílů z Číny, zaplatit z něj malou část, popít s úředníkem čaj a do hodiny být zpět u svého stolu. Teď je to ale mnohem složitější. Jeho čínský dodavatel obchoduje také s výrobci v Evropě, o něž by mohl přijít, kdyby se přišlo na jeho kontakty v Íránu. Je také k smrti vyděšený z toho, že by na to přišli Američané, kteří by na něm pak chtěli vysoké pokuty.

„Číňané se mnou jednají jako s tajnou milenkou,“ popisuje situaci Ešghí, jehož cituje americký list New York Times. Aby se Ešghí vyhnul prozrazení, používá jeho čínský partner prostředníka. „Říkejme mu Čchen. A ten odmítá jakýkoli úvěrový dokument, protože Američané už pokutovali jedinou banku, která byla ochotná v Číně s Íránem obchodovat,“ sděluje Ešghí. Musí tedy platit vše u bankovní přepážky. Dělá to v Dubaji, kam přestěhoval manželku a děti.

Nejdříve musí ale vzít ríály a dojít s nimi ke směnárníkovi. Ten je prostřednictvím svých kurýrů odešle partnerům v jiných zemích k výměně a za to požaduje desetiprocentní poplatek. „Právě minulý týden se jeden z těch směnárníků vypařil, když mi předtím ukradl 160.000 dolarů,“ lomí rukama Ešghí. Peníze pomalu doputují k bankéři v Číně, který chce také svůj díl. Teprve pak se začne čínský partner zabývat Ešghího objednávkou.

Írán stále investuje do infrastruktury, v Teheránu se například výrazně zlepšilo řízení silničního provozu a MHD.

Slíbí, že ji vyřídí do deseti dnů, ale trvá to dva měsíce. Když zboží přijde a není kvalitní nebo část chybí, Íránec s tím moc nenadělá. Poslat zpět je nemůže a zbývá mu jedině důvěřovat všem, kdo mu na složité cestě pomáhají. V červenci prý málem dostal infarkt, když zjistil, že americký prezident Barack Obama vyhlásil sankce proti podnikům, které spolupracují s íránským automobilovým průmyslem. „To jsem já. Živím 100 rodin ve městě, kde není jiná práce. Vede pan Obama ekonomickou válku s našimi politiky nebo s námi?“ táže se Ešghí.

Jeden z íránských analytiků sankční prostředí považuje nikoli za program ropa za potraviny, praktikovaný kdysi v Iráku, ale za program ropa za zmetky. Protože sankce povolují utrácet peníze z prodeje ropy jen v zemích, které tuto ropu odebírají, je íránský trh zaplaven nekvalitním čínským zbožím. Íránskou infrastrukturu budují čínské podniky místo těch místních, zatímco Čína se těší kvalitní íránské ropě – uzavírá americký list.

autor: smi
Spustit audio