Komunisté nemohou prodělat

Třebaže nebudou splněny úplně, s tím se zřejmě počítá. Konec konců, smlouvání na trhu, a to nynější situace připomíná, také začíná na jedné straně velkými představami a na straně druhé malou vstřícností a nakonec se cesty kdesi v pomyslné půli sejdou. Takhle nějak by to mohlo mezi KSČM a Švejnarovými navrhovateli, tedy sociálními demokraty a zelenými, teoreticky také dopadnout.

Samotný výběr Bobošíkové ukazuje, že s ní komunisté nemají jiné úmysly, než ji k vyjednávání použít. Dobře vědí, že nemůže být v žádném případě českou prezidentkou a nic podobného jim také nepřišlo na mysl. Pro europoslankyni je ovšem tato příslovečně "hvězdná hodinka" vítaná. Mandát v Bruselu jí zanedlouho skončí a opakovat úspěch dosažený na kandidátce Nezávislých, posléze zhroucených vnitřními spory, jako současná předsedkyně neviditelné strany s názvem Politika 21, vypadá utopicky. Ale ocitnout se momentálně ve světlech médií může ambiciózní Bobošíkové pomoci hledat štěstí u nějakého jiného uskupení. Jinak tedy o ni ve druhé prezidentské volbě nejde, KSČM si jen tímto tahem buduje předpolí pro dohadování a poněkud právě výběrem Bobošíkové dráždí část veřejnosti i některé politické strany. ODS a Václav Klaus se tomu mohou smát, neboť existence komunistické kandidátky de fakto zajišťuje Klausovo zvolení. Jenže je otázkou, zda bude Bobošíková v pátek na společné schůzi sněmovny a senátu skutečně do volby navržena. KSČM už nenápadně naznačuje, že možná nikoliv. Dokonce je myslitelné, že i když se tak stane, komunisté ji sami nakonec nedají ani hlas, protože už se mezitím shodnou se Švejcarovými navrhovateli.

Připomeňme, jaké podmínky mají: za prvé ČSSD a Strana zelených musí slíbit, že nepodpoří umístění amerického radaru v České republice. Za druhé: obě strany uzavřou jakousi dohodu o slušnosti ve vzájemných vztazích. A za třetí čekají komunisté totéž od Švejnara, který by, pokud bude prezidentem, měl zachovávat rovný přístup ke všem stranám.

Když pomineme, že se možná jedná také o nějakých nezveřejněných věcech, pak úplné splnění oficiálních podmínek, jak už bylo řečeno, komunisté očekávat nemohou. Především Zelení dost dobře nemohou coby vládní strana otočit v případě radaru. To, co žádali od počátku, že totiž americké protiraketové zařízení bude začleněno do systému NATO, vypadá nadějně. Postavit se v tom pádě stejně proti, by znamenalo skoro určitě rozpad koalice. Komunisté se nicméně budou snažit otázku radaru držet ve hře, neboť vědí, jaký je k němu postoj veřejnosti a že jim to může posílit v předloňských volbách oslabený elektorát.

Předseda Zelených Bursík také komunistům nic takového po dnešním rokování neslíbil a jednání budou zřejmě pokračovat. Šéf ČSSD Paroubek se nominaci Bobošíkové jedním dechem vysmál a zároveň komunistům vzkázal, že pokud nepřímo zařídí zvolení Klause, pak s nimi další spolupráce bude zřejmě obtížná. Jaké trumfy má Paroubek v rukávu těžko říci. Ale komunistům by mělo jít o příští koalice na krajských úrovních po letošních volbách. Paroubek jakoby nepřímo vyhrožoval, že pokud se komunisté nyní nevzpamatují, na levicová krajská mocenská spojení mohou zapomenout. A kdesi v pozadí určitě také stojí vzkaz: Pánové, i když to dnes tak nevypadá, varianta velké koalice je stále ve vzduchu. Jestliže se jednou uskuteční, pak ODS a ČSSD nebudou komunisty potřebovat vůbec k ničemu. A možná i dlouhá léta dopředu.

Na první pohled se zdají všechny tyto strategické pohyby kolem prezidentské volby připadají předimenzované. Už proto, že hlava státu má relativně úzké pravomoci. Ale střet o prezidenta je do jisté míry pokračováním boje ČSSD s ODS a to tentokrát ve věci, na níž je velmi dobře vidět a jíž je aspoň v základních obrysech i rozumět. Na rozdíl od sporů o různé zákony, včetně reformních, jejichž dopady mají vždy více interpretací. Že jsou do sporu zataženy dvě menší koaliční strany, je dáno mimo jiné tím, že nejsilnější vládní strana prostě navrhla svého Klause a o ničem jiném se nemínila s partnery bavit-Ozývaly se dokonce hlasy, že ti by se měli s rozhodnutím ODS identifikovat. Ačkoliv bylo předem jasné, že zelení budou proti Klausovi vždycky. A lidovci jsou zase tak rozkolísaní, jak to ukazuje i hlasování jejich zákonodárců - jedni tak a jiní onak. Přičemž například vedení strany doporučilo usnesením volit Klause, ale předseda Čunek zvedal ruku pro Švejnara.

Na celé situaci se pak snaží snaží maximálně vydělat komunisté. Dosáhnout všeho nemohou, ale ať bude na Hradě sedět ten nebo onen, něco určitě získají. Což bude společným dílem ostatních parlamentních subjektů.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .