Komunisté kladou podmínky

V okamžicích, kdy toto sepisuji, zatím jediná z parlamentních stran dala veřejnosti na vědomí, jak hodlá postupovat v dalším dění, kterému se teď říká "řešení patové situace".

Pro naši politickou scénu je asi příznačné, že zatímco dva hlavní rivalové jednají v utajení o neznámých věcech, lidovci a zelení se snaží říci co nejméně, neb už si za dva měsíce svými "nekompromisními" stanovisky nadělali škody dost, s konkrétním plánem postupu šli na veřejnost toliko komunisté.

Pro ostatní jednající je tedy stanovisko KSČM, která je (ať se to komu líbí, či nelíbí) mocnou parlamentní stranou, přinejmenším velice zřetelným ukazatelem politických (spíše však mocenských) ambicí této strany. Komunisté na polední tiskové konferenci oznámili, co chtějí a co ne. A jdou na to pěkně od kraje, nejprve sněmovna:

Jejich poslanci podpoří zvolení kandidáta ČSSD na post předsedy sněmovny, pokud ODS dostane první možnost sestavovat vládu. V případě, že vláda ODS nedostane důvěru a kabinet bude sestavovat ČSSD, podpoří komunisté výměnu předsedy sněmovny za kandidáta ODS.

Komunisté si kladou i další podmínky - pokud budou sociální demokraté vyjednávat o budoucnosti jen s ODS, přijdou o výhodu (jak říkají komunisté) tzv. "blokační stovky", tedy oné proslulé stovky hlasů v Poslanecké sněmovně, kterou tvoří hlasy sociální demokracie a KSČM.

Komunisté oznámili, že nepodpoří žádnou menšinovou vládu ODS ani vládu trojkoalice. Za určitých podmínek jsou ochotni podpořit menšinovou vládu ČSSD, popřípadě menšinovou vládu ČSSD a Strany zelených.

Komunisté též oznámili, že jsou proti změně volebního systému směrem k většinovému, pokud by se však na volebním zákoně mělo něco měnit, tak - podle KSČM - na systém čistě poměrný.

Straně zelených, která zápolí s malým počtem poslanců na to, aby mohla mít vlastní poslanecký klub, jsou komunisté ochotni vyjít vstříc v tom ohledu, že chtějí umožnit, aby zelení měli své místopředsedy v těch výborech, v nichž budou zastoupeni zelení poslanci.

Mám za to, že z tohoto výčtu všeho, co by si komunisté přáli a co jsou ochotni podpořit či tolerovat, kde jsou ochotni spolupracovat, čím chtějí nahlodat dosud zatvrzele pravicové "zelené" a čím chtějí sociální demokratům přispět k tomu, aby nešli do další opoziční smlouvy s ODS - že z toho všeho jasně vyplývá, jaké mínění mají komunisté o svém postavení na domácí politické scéně. Česky: cítí se hodně silní. A mají proč, dodávám poměrně smutně. Tak zvané demokratické strany totiž, soudě podle nejnovějších průzkumů veřejné mínky, nedokázali veřejnost přesvědčit jednak, kdo z nich vyjednává lépe, a za druhé - zda vůbec dokázali veřejnosti nějak srozumitelně vysvětlit, o co vlastně vyjednávají? Většina dotázaných si navíc myslí, že současný průběh povolebních diškurzů vyústí v předčasné volby, i když je to skutečné přání jen třetiny dotázaných. Z té třetiny pak většina věří, že předčasné volby přinesou konečné rozuzlení povolebního zádrhelu.

Nejsem si jist, že by předčasné volby skutečně mohly přinést rázné a jednoznačné řešení stávající situace. Jako výhodné se nové volby mohou dnes, 10. srpna 2006, jevit příznivcům ODS, jejíž preference průzkumně stoupají. Jak tomu bude v den voleb je nesnadné odhadnout.

Přijde mi však, že všichni aktéři povolebních jednání ještě nevyčerpali všechny možnosti - především, co se týče politického citu nejen pro současnou situaci, leč i pro budoucnost státu.

A to hlavně s přihlédnutím k tomu, co si o svém budoucím podílu na vládnutí v této zemi, s ohledem na jejich nyní zveřejněné požadavky, přání a další naznačené pozice, myslí komunisté. To by snad mohlo trknout i úplně nemyslícího demokrata, ne?

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .