Komplikace s novou vládou

Z tohoto úhlu pohledu může být sbírání podpisů poněkud pasé. Václav Klaus Jana Fischera odvolat nemůže. Naopak podle ústavy na jeho návrh musí jmenovat nové členy vlády. O koho se bude jednat, o tom se zatím pouze čile spekuluje v médiích. Mimo jiné to znamená, že poslanci podporují nový vládní projekt a přitom neznají obsazení hlavních rolí a samozřejmě ani program, s kterým se případná nová vláda vydá do sněmovny pro získání důvěry. Politici samozřejmě mohou argumentovat tím, že dohoda je už hotová a že jde pouze o formalitu. Nelze to vyloučit. Zároveň však platí, že pokud nebudou jména nových ministrů dodána na Hrad, neexistuje jistota, že Jan Fischer nový kabinet skutečně ve spolupráci s politickými stranami sestaví.

Kdyby k této situaci došlo, mohli bychom být svědky zajímavých řešení. Na jedno z nich upozorňuje kolega Radko Kubičko. Země by měla premiéra Topolánka a jeho kabinet v demisi. Pak by zde byl další premiér Fischer, který by nebyl schopen sestavit vládu a mohl by se kvůli tomu rozhodnout rovněž podat demisi. Hledal by se nový předseda vlády a po jeho jmenování by Česká republika v jednu chvíli měla hned tři premiéry. Je to samozřejmě hodně absurdní představa, v poměrech české politické kultury však není úplně nereálná. V souvislosti s tím působí na první pohled poněkud nepochopitelně skutečnost, že byl Jan Fischer jmenován premiérem a jím navržený kabinet by měl být podle politické dohody instalován až zhruba za měsíc. To co se nyní kolem kabinetu odehrává, však vytváří prostor i pro jiná vysvětlení rychlého Fischerova jmenování.

Ta vycházejí z podivných hrátek kolem ministra financí Miroslava Kalouska. Ten by prý mohl být i v novém kabinetu a dál šéfovat resortu, který má mimo jiné na starost sestavování státního rozpočtu nebo rozhodování o státní zakázce na sanaci starých ekologických škod v miliardách korun. Proto na příklad šéf KDU-ČSL Jiří Čunek spekuluje o tom, že by zájem na Kalouskově setrvání v čele financí mohly mít určité podnikatelské kruhy. Vzhledem k tomu, že Kalousek má dobrá vztahy s Václavem Klausem, nabízí jinou variantu Jan Macháček ve svém auditu na internetových stránkách Respekt.cz. Cituji: "Kalousek je odvěkým spojencem prezidenta a pro mocenskou skupinu jménem Hrad je určitě důležité, aby byla na klíčovém ministerstvu zachována kontinuita zájmů japonské banky Nomura." Konec citátu z auditu Jana Macháčka.

Samozřejmě nabízí se i vysvětlení další. Tím, že Václav Klaus rychle a bez čekání na podpisy poslanců jmenoval Jana Fischera premiérem, učinil ho prakticky neodvolatelným. Nedůvěru mu Poslanecká sněmovna může vyslovit až v momentu, kdy sestaví vládu a s programovým prohlášením předstoupí před poslance. Trváním na účasti Miroslava Kalouska v novém kabinetu by mohla být rozložena dohoda mezi občanskými a sociálními demokraty. Ostatně reakce z Lidového domu názorně dokazují, že ČSSD by se takto obsazené ministerstvo financí vůbec nelíbilo. Politici v případě krachu dohody by už však měli svázané ruce právě nově jmenovaným premiérem. Toho by v případných dalších jednáních nemohli nahradit. Václav Klaus by tak po rozpadu politické dohody mohl Janu Fischerovi doporučit vládu, kterou by vybral Hrad. Paradoxně by se takto sestavený kabinet mohl ohánět dokumentem o podpoře, který už nyní podepsali poslanci a mohl by tvrdit, že by měli dostát slibu a vyslovit vládě důvěru.

Samozřejmě je to pouze jedna z krkolomných variant. Přesto je zřejmé, že ten kdo na rychlém jmenování Fischera vydělal byl Václav Klaus. Pokud budou občanští demokraté chtít zabránit rozpadu uzavřené dohody s ČSSD a nebudou ji chtít nechat torpédovat útoky vedenými snahou dosadit do ministerských křesel politiky typu Kalouska, pak musí jednat rychle. Může se tak stát, že touto cestou Václav Klaus donutí Mirka Topolánka k tomu, aby se svojí vládou v demisi vyklidil bitevní pole ještě dříve než na začátku května.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .