V posledních dnech se hodně mluví o článku 42,7 Smlouvy o Evropské unii o kolektivní obraně, který má v EU fungovat vlastně jako článek 5 Severoatlantické smlouvy.
Když prorusky naladění obyvatelé západních zemí popisují přednosti režimu v Ruské federaci, často uvádějí, že jde o pilíř mravnosti v porovnání se zkaženým Západem.
Nedávno konečně nabyla účinnosti nová superdávka jako pomoc lidem v nouzi.
Dnes je to rok, co byl na svatopetrský stolec zvolen Robert Francis Prevost, papež Lev XIV. Konkláve jsem sledoval přímo v Římě. Byli jsme připraveni vstoupit do vysílání.
Dnes je státní svátek – připomínáme si už 81. výročí konce 2. světové války v Evropě a s ním i osvobození a pád nacistické hrůzovlády. V Rusku se ale bude slavit až zítra.
Je to paradox: zatímco v těchto dnech oslavujeme konec druhé světové války, páchá země, která se o osvobození od nadvlády Německa zasloužila, válečné zločiny.
Májové paradoxy. Papež Lev XIV., rok první. Ruský vládce a rozmnožovatel v jedné osobě. Článek 42 (7) nestačí, aby EU byla připravena na válku. To si pište!
Chudák pan Špidla, dalo by se říci. Podle všeho slušný člověk s pravověrným, levicovým smýšlením, někdejší předseda ČSSD i premiér, totiž musel poslední roky dost trpět.
Arménie, považovaná za spojence Ruska, hostila počátkem týdne 30 evropských lídrů a kanadského premiéra na summitu takzvaného Evropského politického společenství (EPC).
