Karel Barták: Článek 42,7 nestačí, aby EU byla připravena na válku
V posledních dnech se hodně mluví o článku 42,7 Smlouvy o Evropské unii o kolektivní obraně, který má v EU fungovat vlastně jako článek 5 Severoatlantické smlouvy. Tedy vzájemná pomoc v případě napadení – jeden za všechny, všichni za jednoho. Důvodem je opakované zpochybnění této základní bezpečnostní pojistky prezidentem Donaldem Trumpem.
Mluvilo se o tom už na minulém summitu EU a nyní zase na schůzi Evropského politického společenství. Článek 42,7 je ve flóru – přitom to ovšem zatím není nic jiného než prázdná nádoba.
Čtěte také
Velvyslanci „sedmadvacítky“ se sešli k prvnímu tříhodinovému cvičení. Čelili při něm zatím jen hybridnímu útoku. Měli tedy za úkol aktivovat klauzuli o kolektivní obraně, sehnat a koordinovat odpovídající pomoc, zapojit Evropskou komisi a podobně.
Scénář cvičení byl oproti plánům významně osekán; byly vyloučeny nejradikálnější varianty jako přímý ozbrojený nepřátelský útok. Údajně proto, aby si to Američané nevzali jako záminku ke zpochybnění své oddanosti zmíněnému článku pět.
Přijetí Ukrajiny do EU
Ačkoli Trump mluví o této eventualitě stále otevřeněji, plus vyhrožuje stažením tisíců amerických vojáků z Německa, neodvažují se Evropané vstoupit na minové pole jeho vyhrůžek a neustálých otoček. Nakládají zatím s článkem 42,7 velmi opatrně – moc dobře vědí, že se na rozdíl od toho „naťáckého“ neopírá o žádnou solidní vojenskou strukturu.
Čtěte také
A že jediné NATO disponuje dnes v Evropě reálnou vojenskou silou a velitelskou hierarchií schopnou generovat odstrašení, tedy odradit protivníka od páchání nepřátelské činnosti.
Pokud by Trumpovy Spojené státy skutečně odmítly v případě ruského napadení evropské země NATO aktivovat článek pět, byla by EU nucena se formálně uchýlit ke svému scénáři. Ve skutečnosti by však členské státy zřejmě, aspoň zprvu, jednaly na vlastní pěst – a nabídly by vojenskou pomoc napadené zemi individuálně.
Podobně jako se Francie či Řecko zachovaly vůči Kypru, když na jeho území dopadly na začátku března íránské drony. Nebo když Trump vyhrožoval anexí Grónska – tady dokonce hrozil evropsko-americký střet, tedy absolutně nejhorší scénář ze všech.
Čtěte také
Na kyperském summitu se mluvilo hodně o rychlém a hlubším propojení evropského a ukrajinského obranného průmyslu, zejména masové výroby a nasazení dronů a protidronových zařízení.
Komisař Andrius Kubilius mluví jasně: Pouze Ukrajina disponuje zkušenou vojenskou silou a inovujícím obranným průmyslem prověřeným v boji. „Nesmíme ztrácet čas,“ říká Kubilius. „Neusilovat o takové propojení by byla vážná strategická chyba.“
Problém je ovšem v tom, co Ukrajina za takovou pomoc žádá stále naléhavěji, a to je rychlé přijetí do Evropské unie. Většina evropských vlád není zatím k takovému kroku ochotna. Ještě není tak zle, aby se EU pustila do takového rizika.
Článek 42,7 zůstává tedy pouze závazkem i příslibem na papíře – a všechnu pozornost dál poutají kličky nevyzpytatelného amerického prezidenta.
Autor je komentátor Info.cz a bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
