Komentář k volebním výsledkům

Svou politiku budou ovšem muset prosazovat proti dvěma silným opozičním stranám, které mezi sebou ve volebním boji soupeřily, která z nich je tím jedině pravým zastáncem národních zájmů. Voliči to rozhodli naprosto jasně; úrodu jejich hlasů na tomto poli sklidili komunisté. Všechny ostatní strany včetně ODS Václava Klause jim jenom hrnuly vodu na jejich tradiční mlýn.

V nadcházející konečné fázi vyjednávání o vstupu do unie se na stůl dostane řada ožehavých témat. Kromě zemědělských subvencí, jejichž objem má být zpočátku nižší než u dosavadních členských států, to zřejmě bude i otázka, zda jsou v českém zákonodárství doposud přítomny prvky poválečného zákonodárství, jehož diskriminující aspekty považují zdejší politici za vyhaslé.

Už z tohoto důvodu, a nikoli jen kvůli nadcházejícímu volebnímu klání v sousedním Německu, tedy zůstane vlajka národních zájmů nejspíš na stožáru i po volbách. Otázkou ovšem je, co taková diskuse může přinést.

Triumf komunistů zřetelně ukázal, že zdejší veřejnost není očividně schopna podívat se ani pod poslední slupku své minulosti a vypořádat se s totalitní komunistickou diktaturou. Místo toho se utíká k předsudkům starým více než sto let.

Ke cti ale přichází v České republice očividně i tehdejší způsob chování. Extrémně nízká volební účast totiž může být jenom z části vysvětlena stížnostmi na zabetonování české politiky opoziční smlouvou v uplynulých čtyřech letech. Mnozí z těch, kteří o volebním víkendu volili fotbal nebo chatu tak učinili kvůli alibismu, který se tu pěstoval celá desetiletí. A sice, že ti nahoře si stejně dělají co chtějí, a ti dole to nezmění.

Kdo se nepoučí z dějin koleduje si o to, že se budou opakovat. V České republice je tato stará moudrost po posledních volbách opět velice aktuální.

rse@rozhlas.cz