Kocábův první ministerský úspěch

Důkazem jsou jeho aktivity při plánované koupi někdejšího romského koncentračního tábora v Kunštátě u Hodonína. Obchod by mohl proběhnout v nejbližších týdnech a ještě během roku by mohl vzniknout památník na utrpení našich spoluobčanů během světové války. Připomeňme, že k romské menšině se před válkou v českých zemích počítalo zhruba 6500 osob. Většina z nich byla roku 1942 soustředěna protektorátní policií v koncentračních táborech ve zmíněném Hodoníně a v Letech u Písku. Odtud byli na jaře 1943 transportováni do vyhlazovacího tábora v Osvětimi. Přežilo odhadem 500 lidí.

Poprvé na osud českých a moravských Romů upozornil počátkem devadesátých let moravský folklorista Ctibor Nečas, mezinárodní skandál pak rozpoutal americký publicita Paul Polansky, když upozornil, že na místě tábora v Letech stojí vepřín.

Od roku 1998 se různí ministři snaží pozemky obou táborů vykoupit a vybudovat z nich památníky. Po jedenácti letech mají ministerské snahy nulový výsledek, což dlouhodobě zhoršuje mezinárodní pověst Čechů a zvyšuje napětí mezi romskou menšinou a většinovou populací. Zřejmě se čekalo opravdu na člověka formátu Kocába, který byl protagonistou odchodu sovětských vojsk ze země, aby se pohnulo s balvanem romských koncentračních táborů.

Nutno dodat, že se Kocáb všem nezavděčil ani svou aktivitou. Už mu bylo vyčteno, že si vzal snadnější úkol, když vykoupil hodonínský tábor. Kdo ví, jak by uspěl, kdyby opakoval pokusy několika svých předchůdců a snažil se vykoupit vepřín na místě letského tábora.

Tato úvaha je mylná. Vždy je lepší uskutečnit první krok, aby se záležitost posunula aspoň o něco. Na ten druhý zbývá času dost, koneckonců by stačilo sehnat peníze. Pokud jich je dostatečné množství, může se za ně koupit třeba vepřín a ještě v dostatečné vzdálenosti postavit nový.

Kocábův razantní nástup může zbavit Čechy historické ostudy, ovšem zároveň je příspěvkem k rehabilitaci takzvaných pravdoláskařů. Tím jsou obvykle mínění lidé z bližších či vzdálenějších okruhů okolo někdejšího prezidenta Václava Havla. Označení pravdoláskaři mají od svých odpůrců, kteří k jeho konstrukci využili revolučního hesla "pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí".

Teď už ve vládě figurují tři někdejší blízcí Havlovi spolupracovníci, vedle Kocába Alexandr Vondra a Karel Schwarzenberg.

Také Kocábovo tažení za vybudováním romského památníku má morální podtext, jako mívala Havlova politika a jak to jejím odpůrcům také vadilo. V tomto směru je Kocáb autentičtějším pravdoláskařem, než oba jeho vládní kolegové.

Otázka zní, jestli je třeba návrat pravdy a lásky do vlády vítat, anebo z toho naopak ztrácet náladu. Někdejší Havlovi odpůrci, kterých se najde dost v ODS i ČSSD z toho určitě radost nemají. Jejich kritika "pravdy a lásky" totiž byla velice ostrá a z toho pohledu může návrat morálních kazatelů politice jen uškodit.

Kritici typu Jana Zahradila vždy upozorňovali, že hesla pravdy a lásky jsou pozůstatkem ideologie nepolitické politiky. Kdo prosazuje tyto hodnoty, staví se nad ostatní politiky i ostatní lidi vůbec a de facto tak likviduje běžnou demokratickou politickou soutěž. Navíc je mimořádně nejistým partnerem, protože v zájmu vyšších hodnot může porušovat dané slovo častěji, než je v politice obvyklé.

Morální kázání přitom pravdoláskařům většinou nebránila, aby se chovali úplně stejně agresivně jako ostatní, pokud se nechovali rovnou hůře. Svědčí o tom už sám návrat tří Havlových lidí na vysoké posty, svědčí o tom úpadek pravdoláskařské Unie svobody, která se ve svých koncích stala agenturou na shánění veřejných zakázek pro známé, svědčí o tom i pochybné privatizační transakce Michaela Kocába ve fondu Trend. Příkladů by bylo víc.

Zřejmě tyto zkušenosti jsou důvodem, proč se Michael Kocáb setkal s tak ostrou kritikou při nástupu do ministerské funkce. Ovšem nakonec není přece jen nutné skřípět zuby. Jak ukazuje i Kocábův případ: pravdoláskaři nejsou beránci ani kazatelé morálky, i když občas morální kázání v politice používají, ale především nejaktivnější lidé své generace, kteří se prosadili v prvních letech budování demokracie po pádu komunismu.

Je přirozené, když se do politiky vracejí, když koneckonců jejich generace nadále zůstává u moci. Jak připomínají Kocábovy romské aktivity: Střízlivé hodnocení pravdoláskařů a jejich opatrná rehabilitace je už v této chvíli na místě.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .