Klidná dovolená

Zde text jeho stížnosti (citát):

"Tento týden trávím v rakouských Alpách, kde jsem si přál v klidu prožít dovolenou společně s rodinou. Tzv. "investigativním" novinářům se však podařilo tento můj záměr překazit. Novináři z Blesku "vypátrali" místo mého pobytu, přijeli za mnou a svévolně mi narušují soukromí. Nehorázně se povalují v křoví ve snaze udělat co "nejzajímavější" fotografie a reportáže. V současné citlivé době, která v České republice vznikla po policejním zásahu proti účastníkům technoparty, tak nemám dostatek klidu k řešení aktuální situace."

Konec textu; podepsána Lucie Orgoníková, mluvčí vlády ČR.

Jsem v podstatě poměrně otrlý člověk. Ovšem to, na co si stěžuje premiér Paroubek je daleko, předaleko za mým prahem bolestivosti.

Rád předsedovi vlády Paroubkovi připomenu, že situaci, která v České republice nastala, vyvolala policie České republiky, za jejíž činnost je prostřednictvím svého ministra vnitra zodpovědný.

Dále rád předsedovi vlády Paroubkovi připomenu, že se to všechno děje v jeho vlasti, tedy ve státě, kde sedí ve funkci premiéra.

Z toho vyplývá celkem jednoduchá věc.

Kdyby nebyl premiér Paroubek úplně opojným pocitem moci zfanfrnělý úředník, už dávno by z té své krásné dovolené přijel domů a řešil situaci na místě. Mimochodem, jel na ty prázdniny do rakouských Alp jen proto, že mu novináři zatrhli plánovaný výlet do Chorvatska na jachtu jeho estébackého kamaráda...

Po policejním zásahu leží premiéru Paroubkovi doslova před jeho vlastním prahem jeden mrtvý člověk a něco přes sto oficiálně zraněných.

Nevím, co ještě by se mělo stát, aby šéf státní exekutivy zvedl pozadí a přesunul se do práce.

Místo toho si prostřednictvím elektronické pošty stěžuje na novináře, kteří (jestli by si premiér ráčil všimnout) na rozdíl od něj pracují.

Jiří Paroubek tímhle naprosto naráz, nádherně a v jednom jediném okamžiku přesně předvádí to, co se jinak jen po kapkách veřejnosti zjevuje průběžně. Totiž naprostou lhostejnost řady našich mocipánů vůči tomu, co se děje s jejich poddanými.

Na premiérově přístupu k oné citlivé situaci je velice přesně vidět, jaký vztah mají funkcionáři - nějakých šestnáct let po pádu totalitního režimu - k sobě a ke zbytku světa.

Vždyť se v téhle chvíli a na příkladu premiérova přístupu k celé té příšernosti s policejním zásahem proti svobodným lidem ukazuje, že je to v některých ohledech "jak za bolševika".

Svým přístupem premiér říká, že jen ti u moci si totiž mohou dělat, co se jim zlíbí. On chce být na dovolené, jiní ať mlátí a řeší.

Přitom, jak známo, neskonale častěji než tzv. "technaři" jsou to právě politici a další funkcionáři, kdo občas porušují předpisy, hlavně dopravní a chovají se neeticky a (slušně řečeno) nic se jim za to nestane. Nikdo je nežene k zodpovědnosti, nikdo jim nehodí dýmovnici do jejich aut, nikdo je nepřetáhne pendrekem.

Naopak, když si někdo chce dělat, co chce (v mezích zákona, že?) najednou se najde sto a jeden důvod, jak mu v tom bránit, a pokud možno hodně brutálně.

Takže, pane premiére, novináři po vás nechtějí nic horšího, než abyste začal pracovat. Máte v zemi nejhorší situaci od listopadu 1989. Vaše policie vyprovokovala nejděsnější masakr od smutně proslulé policejní třískanice na pražské Národní třídě, a v mnohém (například v počtu nasazených mlátiček) masakr ještě horší.

Vaši policajti tu ve vaší zemi překročili zákony, navíc vám tu ve vaší zemi zmlátili vaše děti, vaše potenciální voliče, děti vašich potenciálních voličů... A vám vadí novináři ve křoví!!!

Na to už, pane Paroubek, musí mít člověk sakra silný žaloudek!