Klára Vlasáková: Násilí na ženách nejsou jen čísla

Mexické protesty proti náslií na ženách

V mexickém hlavním městě se protestuje proti násilí na ženách. Odpor podnítil i nedávný případ, kdy místní teenagerka oznámila, že ji znásilnili policisté.

Tisíce žen se zapojily do demonstrací, v nichž volají po větší společenské změně. Právě v Mexiku je totiž podle statistik zavražděno průměrně deset žen denně, přičemž počet vražd se v posledních letech zvyšuje.

O současných mexických protestech referuje řada světových médií. Tamější situace je alarmující, avšak téma násilí na ženách je jedním z mnoha, které se netýká jen oněch „jiných“ zemí, ale s nímž se vážně potýkáme také v Česku. Z celé široké problematiky si uveďme alespoň pár dat.

Podle statistik, které z veřejně dostupných zdrojů shrnuje na svých stránkách například spolek Konsent věnující se prevenci znásilnění a sexuálního obtěžování, je u nás každý rok na policii oznámeno kolem 600 znásilnění, přičemž reálné číslo je podle výzkumů mnohem vyšší, a to 7 až 20 tisíc. Až 90 procent znásilnění se odehraje mezi lidmi, kteří se znají. V polovině případů je pachatelem manžel nebo partner. Znásilnění zažije každá desátá česká žena.

10 procent znásilněných jsou muži. Falešná obvinění z celkového počtu případů činí 6 až 10 procent, přičemž u ostatních trestných činů je to 5 procent.

Osoby, které potkáváte

Akční plán prevence domácího a genderově podmíněného násilí na léta 2019 až 2022, který letos v květnu schválila česká vláda, pak uvádí, že podle mezinárodních a českých studií zažívá domácí násilí ze strany partnera během života přibližně každá třetí žena. U více než poloviny případů domácího a partnerského násilí byly přítomny děti. 

Ve výčtu podobných statistik by šlo bohužel pokračovat a v jejich světle se jeví jako přinejmenším zarážející česká diskuse nad tzv. Istanbulskou úmluvou.

Tento dokument se zaměřuje na prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí. O ratifikaci úmluvy chce na podzim usilovat vládní zmocněnkyně pro lidská práva a zároveň poslankyně Helena Válková z hnutí ANO.

Dokument, jenž vyvolával (a stále vyvolává) mnohé vášně, byl v Česku často ohýbán nebo přímo dezinterpretován, a to těmi, od kterých by člověk čekal, že si úmluvu alespoň opravdu přečtou – politiky a jinými veřejně činnými osobami. Podle Centra pro výzkum veřejného mínění nevěděly ještě na konci loňského roku takřka tři čtvrtiny Čechů, čeho se úmluva vlastně týká. 

Dezinterpretace, nevědomost i nezájem jsou přitom zarážející zvlášť, pokud si to dáme dohromady s dostupnými statistikami. Podle nich je totiž pravděpodobné, že pokud jste se s genderově podmíněným násilím na ženách nesetkali vy sami, má takovou zkušenost někdo z těch, co osobně znáte. A navíc – spolu s oběťmi je mezi námi také řada pachatelů.

Je přitom možné, že o tom nevíte, nebo třeba jen tušíte část celého příběhu. V každém případě je podstatné si uvědomit, že ženy, jež byly či jsou oběťmi násilí, nejsou jen čísla v mezinárodních dokumentech nebo statistikách. 

Jsou to konkrétní osoby, které potkáváte, se kterými mluvíte, pracujete, scházíte se, nebo které možná celé roky dobře znáte. Vzít si je jako rukojmí neprůhledných mocenských bojů je něco, co si v žádném případě nezaslouží.

Autorka je dramaturgyně a scenáristka