Klára Vlasáková: Hnutí Pro život by udělalo nejlíp, kdyby se rozpustilo a peníze rozdalo potřebným
Katolická organizace Hnutí Pro život, která o sobě tvrdí, že chce pomáhat těhotným ženám, se mocně vlomila do společenské pozornosti. Došlo k tomu však asi jiným způsobem, než by si zástupci hnutí přáli. Když se začaly na sociálních sítích pořádat sbírky na postkoitální antikoncepci pro ukrajinské ženy znásilněné ruskými vojáky, vymezilo se proti tomu právě Hnutí Pro život s tím, že nejde o funkční pomoc.
„Proč Češi nepřispějí místo toho na nákup houkadel, pepřáků nebo elektrických paralyzérů?“ Hnutí takové stanovisko zveřejnilo v době, kdy přibývají naprosto strašlivá svědectví o znásilňování ukrajinských žen a dětí. Ačkoli je znásilnění klasifikováno jako válečný zločin, oběti se skutečně jen zřídkakdy dočkají spravedlnosti.
Čtěte také
Ženy, které byly znásilněny a zabity, ženy, které byly znásilněny, aby ochránily svoje děti, ženy, které byly znásilněny a chtějí předejít těhotenství. Takové příběhy se v posledních dnech objevují v médiích a jejich čtení vyvolává pocity nelíčené hrůzy. Hnutí, které často mluví o pokoře, lásce a porozumění, tady nabízí znásilněným prevenci, což nedává žádný smysl. A taky: mluvit o pepřácích, houkadlech a paralyzérech v případě ruské armády mučící civilisty není ani tak naivní jako spíše nepochopitelně nelítostné.
V reakci na tento post začali od organizace dávat ruce pryč její podporovatelé a řada lidí se divila, kde se najednou vzala tak ohavná rétorika, která neobsahuje ani kousek soucitu nebo snad empatie se znásilněnými.
O svém těle má rozhodovat jen žena
Překvapení to ale ve skutečnosti nebylo; Hnutí Pro život totiž pod rouškou pomoci roky rozprostírá po veřejném prostoru svou silně konzervativní rétoriku, která má jasné kontury – jediná správná rodina je heterosexuální, děti mají být počaty přirozeně, bez zásahů umělého oplodnění a každý zárodek je třeba donosit.
Čtěte také
Jen málokdy se najde ve veřejném prostoru tak očividný rozpor mezi tím, co o sobě organizace hlásá a co doopravdy dělá. Hnutí Pro život dává najevo, že ženy jsou pro ně ve skutečnosti jen chodícími inkubátory. To skutečně důležité je, aby donosily a porodily potomky, nic jiného.
Paradoxem přitom je, že se hnutí pohybuje na okraji oblasti, která je pro řadu žen opravdu velmi složitá. Potraty, litování mateřství, nemožnost adopce lesbickými páry, neplodnost, traumatizující porody, dobrovolná bezdětnost… Témat, se kterými se ženy v současnosti ve vztahu k reprodukci potýkají, je mnoho a některá si jen obtížně skrz přezíravé rychlé soudy hledají cestu do nezraňující debaty.
Jenže Hnutí Pro život si se všemi prostředky a dosahem, kterým disponuje, vybralo cestu, která je manipulativní, bez špetky pochopení, a jak se ukázalo v případě znásilnění na Ukrajině – krutá.
Při setkání s podobnou rétorikou je vždy dobré si uvědomit, jak křehké jsou svobody, které feministické hnutí vybojovalo. Ženské tělo je totiž stále ještě bojištěm; v zemích, kde zuří válka, ale i v myslích lidí, kteří nechápou, že o svém těle má rozhodovat jen žena, nikdo jiný.
Kdyby chtělo Hnutí Pro život ženám skutečně prospět, udělalo by nejlíp, kdyby se pokorně rozpustilo a peníze potřebným prostě rozdalo. To by byl akt křesťanské lásky a konečně skutečné naplnění jejich hesla „Nesoudíme, pomáháme“.
Autorka je dramaturgyně a scenáristka
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
